Tento odborný text se podrobně zabývá filosofickým vztahem mezi konceptem nepředmětnosti a kategorií časovosti v rámci fenomenologického uvažování. Autor zdůrazňuje, že nepředmětnost nelze chápat pouze jako prostý mechanický protiklad předmětnosti, nýbrž jako svébytnou kategorii, která je bytostně a neoddělitelně spjata s plynutím času. Zatímco tradiční pojetí předmětnosti v západním myšlení směřuje k ideální bezčasovosti, což lze názorně demonstrovat na modelu geometrického útvaru existujícího mimo reálný čas, nepředmětnost nachází svůj autentický a ideální model v události. Událost je v tomto kontextu definována jako dění s jasně vymezeným počátkem, průběhem a koncem, přičemž jednotlivé fáze tohoto procesu nelze pojímat jako simultánně existující nebo prostorově rozprostřené celky. Práce tak hlouběji rozebírá fundamentální rozdíl mezi statickou ontologií předmětů a dynamickou ontologií událostí. Důraz je kladen na specifickou povahu časového vztahu, který nepředmětnost konstituuje, a na nutnost proměny klasických myšlenkových paradigmat směrem k procesualitě a dějovosti, které věrněji reflektují povahu světa v jeho neustálém pohybu a bytostné proměnlivosti.