Tento odborný text se podrobně zabývá filosofickým vztahem mezi konceptem nepředmětnosti a kategorií časovosti v rámci fenomenologického uvažování. Autor zdůrazňuje, že nepředmětnost nelze chápat pouze jako prostý mechanický protiklad předmětnosti, nýbrž jako svébytnou kategorii, která je bytostně a neoddělitelně spjata s plynutím času. Zatímco tradiční pojetí předmětnosti v západním myšlení směřuje k ideální bezčasovosti, což lze názorně demonstrovat na modelu geometrického útvaru existujícího mimo reálný čas, nepředmětnost nachází svůj autentický a ideální model v události. Událost je v tomto kontextu definována jako dění s jasně vymezeným počátkem, průběhem a koncem, přičemž jednotlivé fáze tohoto procesu nelze pojímat jako simultánně existující nebo prostorově rozprostřené celky. Práce tak hlouběji rozebírá fundamentální rozdíl mezi statickou ontologií předmětů a dynamickou ontologií událostí. Důraz je kladen na specifickou povahu časového vztahu, který nepředmětnost konstituuje, a na nutnost proměny klasických myšlenkových paradigmat směrem k procesualitě a dějovosti, které věrněji reflektují povahu světa v jeho neustálém pohybu a bytostné proměnlivosti.
Nepředmětnost a čas
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 7. 5. 2011
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2011
Nepředmětnost a čas
Při výkladech o nepředmětnosti je třeba výslovně upozorňovat, že nejde o pouhou protivu „předmětnosti“, ale o víc: zatímco „předmětnost“ v tradičním významu byla zbavována časovosti, nepředmětnost je bytostně časová, je spjata s časem, a to docela určitým, byť zvláštním vztahem. Tak jako klasickým myšlenkovým modelem „předmětnosti“ je třeba geometrický útvar (který je mimo čas, tedy nečasový, bezčasový), klasickým modelem „nepředmětnosti“ je událost, tj. událostné dění, které má svůj počátek, průběh i konec, jež nejsou a nemohou být chápány jako „jsoucí“ najednou a zároveň.
(Písek, 110507-1.)