Tento text se zabývá povahou a osudem filosofémat v rámci filosofického myšlení. Autor rozlišuje mezi prvotním objevením filosofématu, které je spjato s jeho vyslovením v jazyce, a následným rizikem, že se toto vyjádření promění v prázdnou floskuli či frázi. Klíčovou otázkou zůstává, zda si filosoféma uchovává svou původní identitu i po svém vyslovení a v průběhu historického vývoje, nebo zda je touto historií nevratně ovlivněno. Text kritizuje tradiční přístup, který se snaží chápat identitu filosofématu jako předmětnou entitu, jež je vnějškově přístupná a definovatelná. Právě toto zvěcnění často vede k záměně samotného filosofického vhledu za jeho konkrétní jazykovou formulaci. Autor naznačuje, že k pravému filosofému je třeba se neustále navracet skrze nánosy zaběhaných formulí, a zpochybňuje statické chápání pravdy a významu v dějinách filosofie. Tato reflexe vybízí k hlubšímu porozumění procesu, jímž myšlenky vstupují do světa a jakým způsobem jsou v něm udržovány při životě.