This study examines the problem of objectivity as a specific characteristic of concrete realities, which are understood as a fusion of objective and non-objective dimensions. The objective aspect is revealed to the subject exclusively in the present, yet this 'actuality' belongs to the subject rather than the reality itself, which is essentially a process or an event. The author argues that no reality is ever revealed in its entirety or all at once; its manifestation as a phenomenon is contingent upon the subject's reactivity and active intentional participation. A crucial distinction is drawn between the intentional object as a mental model and the intentional constitution of a meaningful image or icon of reality that precedes any such model. The text challenges the prejudice that processes are merely discontinuous sequences of moments, highlighting the external continuity of events. Ultimately, the work seeks a deeper understanding of the relationship between the perceiving subject and the way reality is objectified through intentional acts and the formation of meaning.
Předmět fyzický a intencionální
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 8. 7. 2011
- This is a part of the original document:
- 2011
Předmět fyzický a intencionální
„Předmětnost“ je zvláštním rysem některých skutečností (tzv. konkrétních skutečností); mohli bychom (v souhlase s původním významem slova) říci, že takovéto skutečnosti jsou jakousi srostlicí jejich předmětné a nepředmětné stránky. Ta předmětná stránka se nám ukazuje, a to výhradně „aktuálně“ – ovšem jde o naši „aktuálnost“, nikoli o aktuálnost oné skutečnosti, neboť ona skutečnost, která je vždy nějakým dějem (procesem nebo událostí), se jinak a třeba i jako něco jiného může ukazovat někomu (nebo něčemu) jinému v jiné chvíli a v jiných souvislostech. Pokud bychom chtěli trvat na tom, že se určitá skutečnost ukazuje vždy v určitý svůj vlastní aktuální moment v nějakém smyslu „celá najednou“, jde o pouhý náš předsudek, byť opřený o jakousi intuitivní zkušenost. Ani pouze po vnější stránce není proces diskontinuitní střídou aktuálních momentů, neboť také vnější stránka každého procesu (a zejména každého událostního dění) má svou vnější kontinuitu (svůj kontinuální vnějšek). Nicméně žádnému konkrétnímu subjektu se ani proces, ani (pravá) událost neukazuje nikdy v celé své předmětnosti, ale vždycky jen v závislosti na jeho „reaktibilitě“ jako jev, jako „fenomén“. A to zároveň s sebou nutně nese, že takový (vnější) subjekt se na ustavení (konstituci) příslušného jevu (fenoménu) aktivně, tj. záměrně, „intencionálně“ podílí. Proto také podobně, jako mluvíme o intencionálních předmětech (eventuelně ne-předmětech), může plným právě mluvit o intencionálních „fenoménech“, „jevech“; nebudeme ovšem těchto termínů užívat, protože by to působilo jen zmatky, ale raději budeme uvažovat o volbě vhodnějších termínů. Vlastní problém spočívá v tom, že se musíme naučit rozlišovat mezi intencionálním předmětem (nebo ne-předmětem) jako myšlenkovým modelem na jedné straně, a naproti tomu mezi intencionálním ustavením „zvýznamněného“ či spíše „zvýznamňujícího obrazu (ikony)“ nějaké skutečnosti, kdy o nějakém „modelu“ ještě nemůže být řeč.
(Písek, 110708-1.)