Tato úvaha se zabývá filosofickými předpoklady etiky v kontextu celkového světového dění. Autor argumentuje, že o etice lze seriózně uvažovat pouze tehdy, pokud etické normy nejsou vnímány jako izolované lidské konstrukty, ale jako principy provázané se smyslem světa jako celku. To zahrnuje nejen sféru lidských dějin, ale i přírodní procesy. Text varuje před redukcí morálního smýšlení na pouhý subjektivismus. Pokud má mít rozlišení mezi tím, co se prostě děje, a tím, co je „správné“ či „pravé“, skutečnou váhu, musí mít toto rozlišení oporu v hlubších strukturách reality. Etika tedy vyžaduje ontologické zakotvení, které přesahuje hranice lidského subjektu a nachází odezvu i na nižších úrovních světové skutečnosti. Cílem je poukázat na nezbytnost hledání objektivity mravních hodnot v rámci širšího kosmologického a ontologického rámce, kde se etické nejeví jako náhodný produkt, ale jako integrální součást uspořádání bytí.