Tento text nabízí hlubší reflexi nad výrokem teologa J. B. Součka, který tvrdil, že předmětem filosofie vždy zůstane pravá povaha jsoucna. Autor se kriticky vyrovnává s touto tezí a poukazuje na to, že Souček tím pravděpodobně mínil nezbytné omezení filosofického bádání na svět jsoucen, tedy na to, co objektivně existuje. Ústředním motivem úvahy je autorovo hledání odpovědi na otázku, zda se filosofie a teologie mohou legitimně zabývat i kategorií nejsoucího. Autor nachází klíč k řešení v díle Emanuela Rádla a jeho zásadním rozlišení mezi tím, co pouze jest, a tím, co být má. Text zdůrazňuje, že teologické myšlení je neodlučitelně spjato s filosofickými základy a že pochopení povahy jsoucna představuje primárně filosofický, nikoli pouze náboženský problém. Závěrem autor konstatuje, že kritické zkoumání toho, co rozumíme pod pojmem jsoucno, je nezbytným předpokladem pro jakékoli hlubší pochopení vztahu člověka ke světu a k řádu hodnot.
Filosofie a „jsoucno“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 24. 10. 2011
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2011
Filosofie a „jsoucno“
J.B.Souček kdysi za války řekl (a napsal), že „předmětem filosofie vždy nějak zůstane pravá povaha jsoucna“ (Th.a ff., 32). To je přesně vzato nepochybně pravda, ale z kontextu je zřejmé, že Souček měl na mysli víc, totiž že se filosofie na tuto tématiku nutně omezuje, tedy že se ničím jiným než jsoucny zabývat nemůže. A mně se už od středoškolských let, kdy jsem tu brožurku (vydanou Synodní radou) přečetl, tahle myšlenka stále vracela, i když zpočátku vůbec ne v souvislosti s filosofií a s její údajnou odkázaností na „jsoucna“, „svět jsoucen“, prostě „jsoucno“. Tehdy mi vrtalo hlavou, čím jiným by se ještě mohla zabývat theologie, jakým způsobem by se vůbec mohla zabývat něčím „ne-jsoucím“ – a ovšem také, co si pod tím termínem můžeme a máme myslet. Teprve po delším čase jsem si tohle téma začal dávat do souvislosti s tím, co jsem znal z Rádla, ale co jsem zprvu nijak do hloubky nepromýšlel, totiž s tím jeho rozlišováním mezi tím, co pouze „jest“, a tím, co „být má“. A časem jsem si také stále víc uvědomoval, že bez Rádla by to Souček nebyl asi mohl takto formulovat, jako ostatně žádný theolog se bez nějaké filosofie nemůže obejít (což ostatně Souček v té přednášce výslovně říká). Základní problém tedy v tomto ohledu není theologický, nýbrž filosofický: co je to „jsoucí“, jak je možno (a třeba) chápat, co to je „jsoucno“.
(Písek, 111024-1.)