Text kritizuje vědecký diskurs, který definuje biologickou evoluci jako samovolný proces, zatímco skutečnou spontaneitu upírá jednotlivým organismům či zárodečným buňkám. Autor poukazuje na paradox, kdy je evoluce z neživé hmoty popisována jako „samovolná“, ačkoli věda odmítá spontánnost oživení hmoty a mutace označuje za náhodné, ovlivněné vnější selekcí. Hlavní námitka směřuje proti připisování aktivity abstraktním procesům, což autor vnímá jako pozůstatek animistického atavismu. Skutečná aktivita a spontaneita je podle něj možná pouze u subjektu, tedy v rámci událostného dění, které je vnitřně integrováno v celek. Text tak vyzývá k přehodnocení pojmu „proces“ ve prospěch subjektivity a vnitřního sjednocení dění. Tento filosofický pohled zdůrazňuje, že bez subjektu nemůže existovat pravá aktivita ani samovolnost, a vědecký popis evoluce tak zakrývá základní ontologické problémy.