This text provides a critical re-evaluation of the Kantian concept of "a-priority," arguing that it should be understood neither as a static "given" nor as timeless. Instead, it defines the a priori as a non-objective challenge originating from the future—a call to action ("thou shalt"). This future reality manifests within specific situations and is realized or objectified only through the mediation of an active subject or interacting subjects. Consequently, the a priori is fundamentally inaccessible to empirical experience as something "really given" from the outside; it gains objective form only through subjective agency. The author emphasizes that attempting to abstract from the subject leads to philosophical errors. Past, present, and especially future realities are inherently bound to the subject, as they are constituted through situational responses and active engagement. The work thus proposes a dynamic, subject-centered ontological framework that rejects traditional objectivism in favor of a processual understanding of reality and time.
A-priori budoucího
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 4. 11. 2011
- This is a part of the original document:
- 2011
A-priori budoucího
Kantovo chápání tzv. „a-priority“ je nutno opravit v tom smyslu, že a-priori neznamená ani „danost“, ani „nadčasovost“ či „mimočasovost“, ale že jde o nepředmětnost, tj. o něco, co přichází z budoucnosti (jako výzva, jako „ty máš“). A protože každá „nepředmětnost“ či „budoucí skutečnost“ přichází do určité (konkrétní) situace (a tedy nikoli bez ohledu na situaci), neboť může být „uskutečněna“ („zpředmětněna“) pouze nějakým subjektem resp. ve spolupráci určitých (současných) subjektů, jde vždy o „situaci“ vztaženou k určitému subjektu, případně k určité množině nějak na sebe reagujících a možná i spolupracujících subjektů. Co ovšem zůstává v neoslabené platnosti, je, že toto „apriorní“ zásadně není uchopitelné empirií, „zkušeností“, jako něco „reálně daného“, tedy jakýmkoli přístupem zvnějška, neboť předmětné stránky se mu dostává až prostřednictvím aktivního (tj. jednajícího) subjektu, a to vždycky a nutně znamená i jeho „relativizaci“, tj. nejen nějaké spjatosti se situací, ale také s nejrůznějšími předmětnými stránkami a aspekty a ve vztaženosti k nim. Pokusit se abstrahovat od subjektu (a subjektů) vede myšlení vždycky po špatných a mylných cestách: ani minulé, ani aktuálně přítomné, zejména však budoucí nemůže být odděleno od příslušného subjektů (příslušných subjektů), protože je k němu (k nim) bytostně vztaženo a vázáno.
(Písek, 111104-3.)