Tento text kriticky zkoumá vztah mezi pojmy „příčina“ a „motiv“ v kontextu lidské vůle, přičemž se zaměřuje na Kantovo spojení „určující příčina vůle“. Autor argumentuje, že pokud by byla vůle zapříčiněna v tradičním kauzálním smyslu, přestala by být skutečnou vůlí. Rozdíl spočívá v tom, že vůle se může postavit proti jakémukoli motivu, zatímco následek se nemůže vzepřít své příčině. Skutečná vůle předpokládá svobodu a kontingenci, které jsou vyjádřeny skrze reaktibilitu subjektu. Motiv nepůsobí jako objektivní síla, ale vyžaduje souhlas či akceptaci ze strany subjektu. Text zpochybňuje existenci jednoznačných příčin v realitě a nahrazuje je konceptem pravděpodobnosti a aktivitou subjektu. Subjekt nelze redukovat na pouhý objekt, neboť jeho akce si vždy uchovávají alespoň minimální míru nepředvídatelnosti. Práce tak uzavírá, že kauzalita je vnitřně rozporná a neodpovídá povaze jednajícího subjektu.