Tento text se zamýšlí nad kosmickým vymezením pojmu „člověk“ a kritizuje tradiční zoologické chápání, které je omezeno pouze na naši planetu a konkrétní časovou epochu. Autor argumentuje, že reflektující myšlení, považované za základní znak lidství, nesmí být chápáno jako produkt vázaný výhradně na fyziologii lidského mozku či specifické pozemské podmínky. Je zapotřebí připustit možnost existence jiných bytostí s odlišným biologickým původem, které rovněž dosáhly úrovně reflexe. Úvaha poukazuje na jednostrannost současných snah o komunikaci s vesmírem, které se opírají především o matematiku a geometrii, což odráží evropskou předpojatost a řeckou tradici zpředmětňujícího myšlení. Text vyzývá k hlubšímu zamyšlení nad jinými typy vědomí, které nejsou tímto způsobem uvažování svázány, a navrhuje širší filosofickou definici lidství přesahující biologické hranice našeho druhu v rámci celého kosmu.