The text takes its starting point from a quote in a Dick Francis detective novel, suggesting that film actors are as insignificant as anyone else when off-screen. The author expands and critically examines this premise within a broader social context, applying it to wealthy individuals and scientific specialists. The central question posed is whether a professional or public role is merely an external, added function that has no significant impact on a person's underlying nature or essence. A crucial distinction is made regarding philosophy, where the author argues that one's life and thought must be inherently inseparable. If a philosopher were to be a mere "zero" in their private life, it would inevitably cast doubt on the very value and depth of their philosophical work. The reflection challenges the superficial and trivial generalization of human nature as something empty or independent of an individual's activities. The author concludes that while this separation might apply to celebrities who merely perform their roles, it cannot be legitimately extended to deeper forms of human existence, particularly philosophy.
Celebrity
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 24. 11. 2011
- This is a part of the original document:
- 2011
Celebrity
Našel jsem v jedné detektivce (Kouřová clona od Dicka Francise, 1996, s. 34) pěkný výrok: „Filmoví herci jsou mimo plátno stejné nuly jako kdokoli jiný.“ Možná, že by se to dalo jednak rozšířit, jednak prohloubit (tj. trochu to zbavit té nepochybné triviality); nicméně zvláštnost u herců spočívá v tom, že svou postavu jen hrají – náleží nutně k povaze celebrit, že tuto svou „funkci“ jen hrají, jen ji předstírají? Ale uvažujme dál – tedy rozšířit: bohatí lidé jsou mimo bohatství stejné nuly jako ti ostatní. Nebo: vědci (nebo technici) specialisté jsou mimo svůj obor stejné nuly jako laici. Ale něco jiného je – či mělo by být – tam, kde jde o filosofii. Ani největší filosof nemůže nikdy svou filosofii oddělit od svého života (ani svůj život od své filosofie). Ovšem není-li filosof ve svém životě ničím víc než ti, kdo nefilosofují, neznamená to pak, že ani v tom svém filosofování, v té své filosofii není nic moc? Problém je zřejmě v tom, co se míní tím „kdokoli jiný“. Je vskutku každý člověk v něčem „kdokoli“? Není tady někde chyba v jakési nanicovaté generalizaci toho, co je člověk, a jakési povrchní chápání toho, co dělá a čím se zabývá, jako něčeho jen přidaného, přilepeného, co však na onu základní „povahu“ („podstatu“) člověka nemá žádný významný vliv? Možná to opravdu platí o „celebritách“, ale nelze to legitimně rozšiřovat.
(Písek, 111124-3.)