Tento text se zabývá ontologickým rozlišením mezi existencí, bytím a pouhým výskytem. Autor definuje existenci jako termín vyhrazený výhradně pro pravá jsoucna, nikoli pro pouhé agregáty či hromady. Každé pravé jsoucno je chápáno jako událost, jejíž bytí je časově i prostorově koextenzivní s jeho trváním, avšak zásadně nespočívá v žádné neměnné substanci. Klíčovým prvkem je pojetí bytí jako aktivního výkonu. Text dále rozlišuje mezi primordiálním výkonem vlastního bytí a skutečnou akcí, která se od tohoto základu emancipuje a směřuje k vnějšímu cíli, jenž původně není součástí bytí jsoucna. Samotná schopnost vykonávat vlastní bytí, respektive její faktické uskutečňování, je pak autorem ztotožněna s existencí. Tato filosofická perspektiva odmítá tradiční substanční ontologii a nahrazuje ji dynamickým pojetím jsoucna jako procesuální jednoty, která se neustále konstituuje skrze svou vnitřní i vnější aktivitu. Existence je tak nahlížena jako aktivní přesahování a sebetvorba jsoucna v průběhu jeho života.
Existence a bytí
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 28. 2. 2010
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2010
Existence a bytí
Pro nás bude jako pravidlo platit, že o existenci můžeme hovořit jen v případě pravých jsoucen (nikoli tedy v případě pouhých agregátů, hromad), i když tradičně slovo „existovat“ znamenávalo (a běžně dosud znamená) totéž co „vyskytovat se“. Každé pravé jsoucno je zároveň pravou událostí, a v tom případě můžeme také mluvit o jeho „bytí“, které je časově (i prostorově) koextenzivní s jeho životem (trváním od počátku až do konce), ale vůbec nespočívá v ničem, co by po celou tu dobu trvalo beze změny (tedy v žádné substanci). Každé pravé jsoucno musí své bytí vykonávat; v tomto vykonávání vlastního bytí se však nemusí ve svých „výkonech“ vyčerpávat, ale může své bytí překračovat, může z něho přesahovat, překračovat, a to v akcích. Výkon vlastního bytí nepovažujeme za „akci“ ve vlastním smyslu, i když nepochybně o jakousi aktivitu jde. Za skutečnou akci považujeme jen takový výkon, který se z pouhého vykonávání vlastního bytí emancipuje a zaměří se k něčemu jinému, a tedy jinam, k nějakému „cíli“, který původně není součástí bytí (ergo ani součástí výkonu bytí). Aby však taková schopnost vlastní akce byla vůbec možná, je jejím nutný předpokladem ona schopnost „primordiální“ akce (či později, na vyšších úrovních „primární“ aktivity), jíž je „schopnost“ vykonávat své vlastní bytí. A právě tuto schopnost, spíše však již uskutečňovanou schopnot, můžeme nazývat „existencí“
(Písek, 100228-3.)