Tento text představuje kritickou reflexi Patočkova pojetí filosofického života jako pohybu typu „ateles energeia“, tedy činnosti, jejíž cíl (telos) zůstává skryt či filosofovi uniká. Autor proti tomuto tvrzení staví vlastní pojetí, podle něhož telos filosofovi neuniká, nýbrž k němu aktivně přichází z budoucnosti jako výzva k naslouchání a uskutečnění. Filosofické myšlení není v tomto smyslu bezcílné; jeho specifikum spočívá v neustálé metodické reflexi a zpochybňování již dosažených dílčích cílů ve jménu onoho „pravého cíle“. Energeia je chápána jako síla svěřená filosofovi, která umožňuje pohyb k tomu, co se teprve má stát skutečností. Autor zdůrazňuje, že filosofický pohyb není „ateles“ v tradičním smyslu nenaplněnosti, ale je bytostně zaměřen k budoucí pravdě, která vyžaduje neustálé přehodnocování a nové pokusy o své vtělení do světa. Myšlení se tak stává odpovědným procesem uskutečňování přicházejícího smyslu, nikoliv marným hledáním unikajícího bodu.
ATELÉS – a filosofování / ATELÉS – a filosofování
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 2. 4. 2010
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2010
ATELÉS – a filosofování / ATELÉS – a filosofování
Patočka kdysi dávno, ještě před válkou, prohlásil: „filosofický život je pohyb, ATELÉS ENERGEIA, jehož TÉLOS nám uniká“ (Péče I, 104). Já to musím říci docela jinak: TÉLOS filosofie filosofovi neuniká, nýbrž přichází k němu (z budoucnosti), oslovuje ho, žádá se vyslechnutí a poslušnosti, ale není „předem“ dán (to by pak „přicházel“ z minulosti !), nýbrž filosofe v jeho myšlení vede, přivádí a posílá dál. ENERGEIA je svěřena filosofovi, bez ní by filosofický pohyb nebyl možný. A říci o filosofickém životu, že je ATELÉS, nelze, neboť spočívá v myšlení – a myšlení se vždy vztahuje k nějakému „cíli“. Filosofická zacílenost je však právě tím zvláštní a specifická, že stále metodicky (v reflexi), ale přece jen vždy aspoň zčásti tentativně míří k určitému cíli, aby ihned potom přezkoumala povahu jak té zacílenosti, tak onoho vskutku dosaženého, docíleného „cíle“, a aby o obojím zapochybovala. A to právě ve jménu onoho „pravého cíle“, který přichází z budoucnosti a žádá, aby se mohl vtělit, aby byl vtělen, uskutečněn – a ihned poté opět přezkoumáván, shledáván často lehkým, ale jen proto, aby byl ten „pravý cíl“ uslyšen a vyslyšen a znovu – snad již lépe – poslechnut a uskutečněn. Proto neplatí, že filosofický pohyb je bezcílný, ATELÉS, ale že je zaměřen k cíli teprve přicházejícímu (nikoliv který by se skrýval, který by dokonce filosofovi unikal).
(Písek, 100402-1.)