Tento text kriticky zkoumá koncept emergence, jak je definován v systémech a filosofii, kde složité vzorce vznikají z jednoduchých interakcí. Autor poukazuje na to, že emergence je často vnímána pouze jako vnější pozorovatelský dojem, přičemž se zanedbává rozdíl mezi pouhou multiplicitou a skutečnou integrovanou komplexností. Hlavním tématem úvahy je vztah mezi emergencí a aktivitou. Text zpochybňuje, zda lze nárůst složitosti přisoudit pouze "jednoduchým interakcím", nebo zda je nutné uvažovat o aktivním činiteli (agens). Autor zdůrazňuje potřebu přesnějšího vymezení pojmu interakce jako aktivního spolupůsobení a klade otázku, zda zdroj této aktivity pochází z vnitřních procesů systému, nebo z vnějších vlivů. Tato filosofická reflexe vybízí k hlubšímu zamyšlení nad tím, jakým způsobem aktivita podmiňuje vznik komplexních struktur a jakou roli v tomto procesu hraje samotný vykonavatel akce.
Emergence složitosti
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 3. 5. 2010
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2010
Emergence složitosti
Ve Wikipedii čteme: „In philosophy, systems theory and science, emergence is the way complex systems and patterns arise out of a multiplicity of relatively simple interactions. Emergence is central to the theories of integrative levels and of complex systems.“ Z formulace je zřejmé, že jde o „dojem“ vnějšího pozorovatele (a pojmenování a popis tohoto dojmu), tedy nejen o hledisko „odborné“ disciplíny. Stranou zůstává otázka, v čem je (nebo může být) viděn rozdíl mezi velikostí nahromadění (pluralitou, multiplicitou) a tzv. složitostí: jak může množství nějakých jednoduchých interakcí dát vznik komplexnosti (lépe: přerůst v komplexnost) více nebo lépe integrované (-ou). Zejména však je zcela upozaděna či aktivně zakrývána otázka základní, totiž jak je emergence spjata s nějakým typem aktivity (nebo aktivit), a tudíž také se samým výkonem takových aktivit. Připíšeme všechnu aktivitu, které je k nárůstu (emergenci) složitosti nezbytně zapotřebí, oněm „jednoduchým interakcím“ (což je ovšem také výraz, který potřebuje opravu: interakce je aktivním spolupůsobením alespoň dvou „činitelů“ – mluvit o „akci“ lze přece jen tam, kde je agens, aktivní činitel, vykonavatel), anebo budeme chtít poukázat k nějaké aktivitě z vnějšku´resp. odjinud?
(Písek, 100503-1.)