Tento text se zamýšlí nad ontologickými a epistemologickými základy matematického počítání a jeho rolí v procesu lidského poznávání. Autor předkládá argument, že akt počítání je vnitřně závislý na předchozím porozumění identitě a bytnosti počítaných objektů. Abychom mohli něco kvantifikovat, musíme nejprve jiným způsobem dospět k vědění o tom, co daná věc skutečně představuje. Z tohoto pohledu je počítání nahlíženo jako povrchní a pouze pomocná metoda, která nedokáže postihnout podstatu reality v její celistvosti. Dokument se dále staví do opozice vůči vlivné tezi Immanuela Kanta, která měří vědeckost disciplín mírou jejich matematizace. Autor označuje tento přístup za zásadní omyl a naznačuje, že skutečné poznání vyžaduje hlubší vhled, jenž předchází matematickému formalismu. Tato stručná reflexe tak kriticky přehodnocuje postavení matematiky v hierarchii věd a zdůrazňuje limity kvantitativního výzkumu při odhalování podstaty světa a věcí v něm obsažených.