Tento text se zabývá základním vztahem mezi pravdou a skutečností, přičemž zpochybňuje tradiční předsudek, že skutečnost existuje nezávisle na svých souvislostech. Autor argumentuje, že žádnou jednotlivinu nelze chápat izolovaně, neboť její samotná existence je spolukonstituována vztahy k ostatním skutečnostem a ke světu jako celku. Tato vzájemná propojenost znamená, že realita každé jednotliviny je definována tím, jak na ni ostatní entity dokáží reagovat. Text uznává omezenou platnost Berkeleyho principu „esse est percipi“, ale zároveň kritizuje jeho redukci veškerého reagování na pouhé vnímání. Místo toho autor navrhuje, že každá interakce je nezbytně akcí i reakcí zároveň. Přesunem pozornosti od statického bytí k dynamické relacionalitě nabízí dokument nuancovanou ontologickou perspektivu, v níž je skutečnost procesem vzájemného utváření a aktivního působení. Pravda pak nespočívá v izolovaných faktech, ale v hlubokém pochopení těchto reálných souvislostí, které tvoří podstatu všeho jsoucího v rámci světa.
Pravda a skutečnost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 16. 7. 2010
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2010
Pravda a skutečnost
Prvním předpokladem správného (pravého) přístupu k problému „pravdy“ je opuštění tradičního, ale hrubě mylného předpokladu (ergo předsudku), že skutečnost prostě jest, tj. že je tím, čím jest a jak jest, bez jakéhokoli vztahu k čemukoli jinému. To znamená, že podle tohoto předsudku taková „skutečnost“ zůstává tím, čím je, i když ji vytrhneme z jejích reálných (skutečných) souvislostí, tedy z jejího okolí, prostředí, dokonce jakoby ze světa vůbec. Tak tomu ovšem zdaleka není, protože vztahy každé skutečnosti („reálné“ jednotliviny) k ostatním skutečnostem („reálným“ jednotlivinám) jsou nejen četné, ale zejména je jimi každá taková jednotlivina ve své skutečnosti (uskutečněnosti) spolukonstituována, neboť je pro ně jen tím, nač dovedou reagovat. V tom smyslu lze přiznat Berkeleymu jistou omezenou oprávněnost, když trval na tom, že esse est percipi; chybou je pouze ona redukce reagování na pouhé percipování, jako by každá percepce nebyla nutně zároveň akcí a ovšem i reakcí.
(Písek, 100716-1.)