This text examines the fundamental distinctions between the natural sciences and philosophy, focusing on their respective relationships with reality. The primary characteristic of the natural sciences is the possibility of direct, immediate contact with the object of study, allowing the scientist to actively engage with, manipulate, and measure reality through empirical experience. In contrast, philosophy, while acknowledging scientific findings, operates primarily through reflection. A philosopher cannot physically touch or manipulate the reality they investigate without overstepping their professional competence. The author argues that the difference lies in the thematic scope: philosophy addresses realms of reality to which natural sciences have limited or no access. This analysis suggests a necessary expansion of the shared understanding of reality and being. It emphasizes that philosophy explores dimensions of existence that cannot be reached through empirical methods alone, requiring a systematic reflective approach to grasp the complexities of what exists beyond mere physical manipulation.
Vědy a filosofie (rozdíly – a)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 2. 9. 2010
- This is a part of the original document:
- 2010
Vědy a filosofie (rozdíly – a)
Pomineme-li tzv. humanitní obory a zvláštní postavení matematiky, platí o přírodních vědách, že k nim neodlučně náleží principiální možnost tzv. přímého (bezprostředního) kontaktu se skutečností, kterou se zabývají. Přiznávám, že už tato formulace sama prozrazuje, že jde původně o jisté „před-uchopení“, „před-pojetí“ filosofické povahy; už termín „bezprostřední“ nepřehlédnutelně poukazuje na anglosaskou empiristickou tradici („immediate experience“), ale nám teď půjde jen o podtržení toho, že vědec se nejen může v rámci své odborné práce skutečně (tj. skutkem, svou aktivitou) legitimně „dotýkat“ toho, co zkoumá a poznává, že tedy nezůstává, nemůže a dokonce nesmí zůstávat pouze u myšlení (i když, jak ještě zdůrazníme, bez myšlení se neobejde). Naproti tomu filosof nepochybně počítá také s nejrůznějšími druhy zkušeností i s tím, čeho se lze takto „dotknout“ (musí také mnoho z výsledku vědeckých výzkumů znát, nesmí je zanedbávat a opomíjet), ale musí je svým myšlením vždycky podrobovat reflexi (kontrole, přezkoumávání), pokud je v nich nějak zabudováno něco z myšlení vědce (vědců), a v této reflexi se nikdy svým myšlením nemůže žádné pro sebe rozhodující skutečnosti (kterou sám za skutečnost považuje) nikterak dotknout, nemůže ji uchopit a žádným způsobem s ní nakládat, přenášet, vážit, měřit a jinak jí manipulovat, aniž by překročil svou filosofickou kompetenci. Dalo by se tedy také říci, že rozdíl mezi přírodními vědami a filosofií spočívá v tom, že speciální, pro filosofii výhradní a výlučnou tematickou sférou jsou „skutečnosti“, ke kterým ta či ona přírodní věda má odborný přístup buď jen omezený a částečný, anebo dokonce žádný, i když je (většinou) nezamlčuje ani nepopírá. (Rozvinutím tohoto rozdílu a domyšlením, k čemu vede, nutně dojdeme k nutnosti, rozšířit obecně sdílené pojetí skutečnosti, případě stejně sdílené pojetí toho, co „jest“, co je „jsoucí.)
(Písek, 100902-2.)