This text explores the philosophical problem of the integrity of an event as a whole and the intricate relationship between its individual phases. The author investigates how the past and future aspects of an event are present during its actualization and how the current moment remains interconnected with other phases of the same unfolding event. A fundamental step toward a solution involves a critical revision of the traditional concept of presence, which remains heavily influenced by Zenonian assumptions regarding the infinite divisibility of time into dimensionless points. The author argues that true presence is never point-like but is inherently extensive in nature. This extensiveness transcends the immediate duration of a single moment, allowing presence to be active throughout the entire event, from its inception to its conclusion. Furthermore, the text considers complex higher-order events that integrate various lower-level occurrences, which maintain a degree of autonomy while actively contributing to the overall unity of the larger process.
Událost jako celek / Přítomnost aktuální (i non-aktuální) / Celostnost dění (událostného)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 31. 10. 2010
- This is a part of the original document:
- 2010
Událost jako celek / Přítomnost aktuální (i non-aktuální) / Celostnost dění (událostného)
Jak může být bylost a budost události „při tom“, když se aktualizuje (uskutečňuje) ta či ona právě aktuální přítomnost? A jak může být naopak tato právě se aktualizující (uskutečňující) přítomná „fáze“ zase nějak „při tom“, když se právě aktualizují jiné fáze téže události (když tedy ještě nebo už „právě aktuální“ není)? To je základní problém, kterým se musíme zabývat, neboť v něm lze najít vysvětlení, v čem vlastně spočívá jednota (sjednocenost, integrita) události jako celku. Jedním krokem k řešení je revize našeho pojetí „přítomnosti“, neboť jsme stále ještě dalekosáhle ovlivněni starými Eleaty, zejména pak oním zkoumání nepodrobeným Zénónovým předpokladem dělitelnosti prostoru i času donekonečna, tedy až na prostorově i časově bezrozměrné „body“ (šíp musí v každém „okamžiku“, rozumí se bodovém okamžiku, být jenom na jediném místě – a na jediném místě se ergo nemůže pohybovat). Skutečná „přítomnost“ totiž nikdy není a nemůže být „bodová“, ale je vždycky „rozměrná“. A její rozměrnost se nevyčerpává tím, že její aktuálnost „trvá“ nějakou omezenou dobu, ale tuto omezenou dobu přesahuje; v rámci konkrétní (určité) události ji přesahuje tak, že je nějak „při tom“, když událost začíná, ale i když končí, a vůbec vždy, když nějaká jiná „fáze“ události je aktuálně přítomná resp. když se právě aktualizuje. (Pochopitelně tím není řečeno, že se tím její „přítomnost“ – rozumí se nejen aktuální – nezbytně vyčerpává, neboť musíme uvažovat i komplikované události vyššího typu, které v sobě integrují další události nižší úrovně, které „vykonávají“ své událostné dění stále ještě do jisté míry samostatně a svébytně, i když jsou zapojeny resp. když se samy aktivně zapojují do událostného dění vyšší úrovně.)
(Písek, 101031-1.)