Tento text se zabývá ontologickou a fenomenologickou rolí uměleckého díla v lidském životě. Hlavním cílem umělecké tvorby je vytrhnout diváka či posluchače z rutiny běžnosti a každodennosti, čímž mu zprostředkovává zcela nový pohled na realitu a otevírá neotřelé perspektivy. Umění tímto způsobem ukazuje alternativní cestu k dosažení téhož porozumění světu, které je vlastní hluboké lidské zkušenosti. Text zdůrazňuje úzkou vazbu mezi uměním a mýtem, přičemž umělecké dílo interpretuje jako určitý relikt mýtického myšlení. V tomto bodě vyvstává zásadní rozdíl mezi uměním a filosofií. Ačkoliv obě disciplíny v jistém smyslu na mýtus navazují, filosofie se k němu staví polemicky a kriticky, zatímco umění s ním udržuje hlubší a přímější kontinuitu. Umělecké dílo je tedy představeno jako jedinečný nástroj transformace vnímání, který umožňuje člověku nahlédnout za hranice všednosti a objevit nové rozměry v rámci známého světa. Skrze tento proces se umění stává mostem mezi archaickým mýtem a moderním hledáním smyslu v každodenním životě.