Tento abstrakt rozebírá filosofické pojetí cíle v kontextu aristotelské tradice a její moderní kritiky. Autor se zamýšlí nad termínem „télos-finis“, který v klasickém chápání představuje cíl a konec zároveň, přičemž je tento cíl implicitně přítomen již na počátku dění. Tento koncept je spojen s Aristotelovou entelechií, vyjadřující vnitřní zacílenost pohybu. Text dále představuje kritický pohled J. B. Kozáka, který odmítá rigidní pojetí pevně daného cíle a z něj plynoucí entelechie. Kozák namísto toho navrhuje koncept „téličnosti“, tedy zacílenosti jakožto dynamické vlastnosti procesu, nikoli jako předem určeného koncového stavu. Tato distinkce umožňuje nahlížet na vývoj a dění jako na procesy, které mají svůj směr a intencionalitu, aniž by byly determinovány fixním výsledkem. Práce tak přispívá k diskuzi o povaze teleologie a její transformaci v dějinách filosofie, přičemž klade důraz na rozdíl mezi statickým cílem a aktivním směřováním.