Tento abstrakt rozebírá filosofické pojetí cíle v kontextu aristotelské tradice a její moderní kritiky. Autor se zamýšlí nad termínem „télos-finis“, který v klasickém chápání představuje cíl a konec zároveň, přičemž je tento cíl implicitně přítomen již na počátku dění. Tento koncept je spojen s Aristotelovou entelechií, vyjadřující vnitřní zacílenost pohybu. Text dále představuje kritický pohled J. B. Kozáka, který odmítá rigidní pojetí pevně daného cíle a z něj plynoucí entelechie. Kozák namísto toho navrhuje koncept „téličnosti“, tedy zacílenosti jakožto dynamické vlastnosti procesu, nikoli jako předem určeného koncového stavu. Tato distinkce umožňuje nahlížet na vývoj a dění jako na procesy, které mají svůj směr a intencionalitu, aniž by byly determinovány fixním výsledkem. Práce tak přispívá k diskuzi o povaze teleologie a její transformaci v dějinách filosofie, přičemž klade důraz na rozdíl mezi statickým cílem a aktivním směřováním.
Cíl a cíle
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 15. 11. 2010
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2010
Cíl a cíle
Tradiční způsob, jak byl chápán „cíl“ (hodně pod vlivem Aristotelovým, ale také se značnými významovými posuny), sugeroval, že télos-finis (tedy zároveň cíl a zároveň konec) je v nějaké formě „dán“ už na počátku, tedy daleko předtím, než „pohyb“ (proces atd.) skutečně dospěje až k tomu „konci“. Odtud také Aristotelova entelechie: ten télos je po celou dobu nějak už „uvnitř“ (en-) toho pohybu či procesu, toho „dění“, které je „zacílené“. Sáím jsem slyšel určitou (spíše jen naznačenou, nikoli detilně provedenou) kritiku tohoto pojetí od J.B.Kozáka, který v přednáškách odmítal takovýto pevný télos a odtud odvozovanou entelechii, ale trval na tzv. téličnosti, tj. zacílenosti.
(Písek, 101115-3.)