Text pojednává o konceptu "pravé" události, která je definována svou vnitřní integritou a sjednoceností. Autor zdůrazňuje, že tato integrita není nikdy absolutní, ale vždy relativní, neboť žádná skutečná událost nedosahuje dokonalé čistoty či úplnosti. Dosažení integrity vyžaduje určitý výkon, jehož intenzita a úspěšnost se liší v závislosti na okolnostech. Tento jev je nejsnáze pozorovatelný u živých bytostí, kde lze srovnávat různou míru zdatnosti v obdobných situacích. Text kritizuje rozšířený předsudek, že na nižších úrovních bytí tato variabilita ve zdatnosti mizí. Podle autora je tato domnělá uniformita dána pouze naší neschopností pozorovat jemné rozdíly u jednodušších entit, nikoli jejich skutečnou absencí. Celkově úvaha zpochybňuje mechanistické chápání událostí a obhajuje dynamický a procesuální charakter reality na všech jejích úrovních, přičemž integritu vnímá jako neustále dosahovanou kvalitu, která závisí na aktivitě daného jsoucna.