Text zkoumá vztah mezi filosofií a speciálními vědami prostřednictvím analýzy základních filosofických témat. Ačkoliv lze filosofovat o čemkoli, existují okruhy otázek, které odborné vědy nedokáží v jejich úplnosti a neredukovanosti uchopit. Příkladem jsou pojmy jako čas, prostor, energie či život. Fyzika nebo biologie s těmito termíny běžně pracují a kvantifikují je, ale jejich podstata a přesné pojmové vymezení zůstávají mimo rámec vědeckých metod. Vědy se v těchto případech často opírají o předvědeckou zkušenost, kterou berou jako danost. Právě zde nastupuje úloha filosofie, jejímž cílem je tyto fundamentální skutečnosti a pojmy, které věda pouze předpokládá, kriticky vyjasňovat, upřesňovat a koncepčně uchopit. Filosofie tak doplňuje vědecké poznání tím, že se věnuje otázkám, které jsou pro vědu nezbytné, leč metodologicky nedostupné.
Filosofie – témata
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 31. 12. 2010
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2010
Filosofie – témata
Filosofovat lze o čemkoli, ale navzdory tomu lze poměrně spolehlivě dospět k souboru jakýchsi hlavních filosofických témat, která se vyznačují tím, že se jimi s dostatečnou pečlivostí a „úplností“ (neredukovaností) nemůže zabývat žádná specializovaná (odborná) věda, a to navzdory tomu, že se aspoň bez některých z nich nemůže obejít, že se jim může leda vyhýbat, eventuelně že si je může zapovědět (např. jako nevědeckým). Tak např. ve fyzikálních vědách se vědci mohou zabývat kvantifikacemi prostoru, času, energetických polí atd., ale vlastně mimo jejich rámec jejich možností zůstává přesné pojmové uchopení a vymezení toho, co to je čas a prostor (event. prostoročas), energie, hmota, gravitace, základní „síly“ atd. Biologické obory mohou takřka bez přestání rozmnožovat poznatky. živých bytostech všech úrovní, ale sám život se vymyká možnostem jejich myšlenkového uchopení. A tak bychom mohli pokračovat dál: v každém vědeckém oboru je třeba počítat se skutečnostmi, které mají (a dokonce musí mít) své pojmenování, ale které se jen předpokládají, ale nemohou být přesně pojmově vymezeny, definovány. Zbývá jim jen odkázat na jakousi předvědeckou či mimovědeckou zkušenost, která „se“ předpokládá, ale na které „se“ nestaví (a ani vědecky stavět nemůže). Objasňovat – či spíše vyjasňovat a upřesňovat – takové „skutečnosti“, již dávno označované nějakými pojmově neupřesněnými slovy, je nepochybně věcí filosofie resp. filosofů (a jejich různých filosofií).
(Písek, 101231-1.)