Tento text rozebírá fundamentální roli hermeneutiky ve filosofickém bádání a interpretaci světa. Autor vychází z teze, že veškerá filosofie je ve své podstatě hermeneutická, neboť přistupuje ke skutečnosti jako k textu, který vyžaduje hlubší porozumění přesahující rovinu pouhých faktů či „písmen“. S odkazem na paradox Oda Marquarda text zdůrazňuje, že úkolem hermeneutiky je odhalovat to, co v textu není přímo napsáno, ale co tvoří jeho podstatný smysl. Tato schopnost je chápána jako bazální rys lidského vztahování se ke světu, přítomný již od raného věku. Text se dále vymezuje vůči anglosaskému empirismu a jeho atomismu, který kritizuje za redukci poznání na izolovaná smyslová data. Autor tvrdí, že skutečným cílem není analýza těchto konstruovaných vjemů, nýbrž proniknutí k významu, který se nachází za nimi. Hermeneutika je tak vykreslena jako nezbytný nástroj k uchopení celostní pravdy o světě a lidské zkušenosti.
Hermeneutika
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 20. 1. 2009
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2009
Hermeneutika
Veškerá filosofie je bytostně hermeneutická, a to v tom smyslu, že přistupuje ke všem skutečnostem i ke každé jednotlivé z nich jako k “textu“, tj. snaží se ten „text“ přečíst tak, aby vše vyvstalo i v tom, co je tím hlavním, ale co jako by v tom textu vůbec nebylo, pokud se omezíme pouze na „písmena“ a na to, co je z nich složeno do skupin. (Pochopitelně takový přístup ještě sám o sobě není filosofický, tj. nezakládá se tím ještě jeho filosofičnost.) Proto také (skepticky orientovaný) německý filosof Odo Marquard mohl vše shrnout ve zdánlivém paradoxu, totiž že hermeneutika nás učí, jak přečíst v textu to, co tam není. Když to vše náležitě uvážíme, musíme nahlédnout, že to je základní rys našeho přístupu ke světu od nejútlejšího dětství; právě anglosaský empirismus dělal tu hrubou chybu, že chtěl všechno odvozovat od jakýchsi nejmenších smyslových dat (vjemů, počitků, impresí atd.) a že naprosto zapomínal na to, že – pokud by vůbec něco takového existovalo a nebyla to tedy pouze naše konstrukce – cílem by nebylo se soustředit na ty atomární vjemy, ale dostat se k tomu, co je za nimi a nikoli „v“ nich.
(Písek, 090120-3.)