Text kriticky zkoumá filosofické kategorie „působení“ a „působnosti“ a zamýšlí se nad podmínkami, za nichž lze hovořit o reakci objektu. Autor upozorňuje na problematickou povahu připisování „akce“ či „reakce“ neživým předmětům, neboť tyto pojmy jsou primárně spjaty s aktivitou subjektu. Na tradičním příkladu pohybu kulečníkových koulí po nárazu je demonstrováno, že zdánlivá reakce objektu je ve skutečnosti pouze projevem vnějších sil a mechanických zákonitostí. Zásadní rozdíl spočívá v absenci aktivního vnitřního jádra u objektů, které by ustavovalo a aktivně chránilo jejich integritu. Síly, které drží objekt pohromadě, jsou definovány jako setrvačné a postrádají schopnost jakékoli vnitřní nápravy či posílení v případě poškození. Tato analýza zdůrazňuje, že zatímco subjekt disponuje vnitřní dynamikou a schopností udržovat svou jednotu, objekt zůstává pasivním prvkem, jehož chování je determinováno vnějším působením bez možnosti autentického sebeurčení či regenerace vnitřního uspořádání.