Tento text se zabývá hlubší analýzou pojmu pokrok a jeho odlišením od prostého pohybu. Autor vysvětluje, že zatímco pohyb je pouhou změnou pozice, pokrok v sobě nese nezbytnou hodnotovou dimenzi směřování k něčemu kvalitativně vyššímu, úplnějšímu či správnějšímu. Bez existence jasného měřítka nebo kritéria hodnocení není možné o pokroku hovořit; v takovém případě jde pouze o proces bez jasného smyslu. Text používá názorné přirovnání k pohybu vzhůru po nakloněné rovině, což automaticky předpokládá i možnost opačného směru, tedy úpadku, regrese či ztráty hodnoty. Zásadním prvkem úvahy je potřeba kriticky zkoumat a vyjasňovat zvolená měřítka, skrze která pokrok vnímáme. Tím se diskuse přesouvá od popisu fyzického či časového děje k teoretickým a ideologickým otázkám, včetně reflexe fenoménu známého jako mýtus pokroku, který formuje naše chápání moderních dějin a společenských změn.
Pokrok – pojem
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 24. 1. 2009
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2009
Pokrok – pojem
Mluvíme-li o pokroku, máme na mysli nejen pohyb o jeden krok dál, tedy o další krok po krocích předcházejících, ale o také to, že jde o krok kupředu, tj. nějakým směrem, který je hodnocen jako z nějakého hlediska pozitivně hodnotitelný jako vyšší nebo hlubší, intenzivnější nebo úplnější, eventuelně „správný“ či správnější. Kde jakékoli takové hledisko chybí, je možno mluvit pouze o pohybu, ale ne o pokroku. Pokrok tedy znamená, že na jedné straně musí dojít k pohybu – neboť bez pohybu není možná ani žádný pokrok -, ale že ten pohyb musí vést nejen o „krok dál“, ale že to znamená také o něco „výš“, eventuelně o „stupeň“ výš. Kdybychom to chtěli nějak zjednodušeně znázornit, pak takový pokrok znamená pohyb po nakloněné rovině, který směřuje proti té nakloněnosti, tedy do vrchu, do kopce. A v takovém případě musíme zároveň vědět o možnosti pohybu opačným směrem, totiž shora dolů, a tomuto opaku pokroku budeme říkat třeba „odkrok“, obykleji však pokles, úpadek, zhoršení či ztráta s ohledem na nějaké měřítko, kriterium. Ze zkušenosti víme, že v různých souvislostech může docházet k obojímu, takže je vždycky třeba vyjasnit jednak to, jaké měřítko jsme si sami vyvolili, jednak to, jaké „měřítko“ můžeme předpokládat, že platí pro ten či onen souvislý proces změn, který se nám jeví jako „pokrok“. A tady už se začínají uplatňovat určité koncepce, takže se dostáváme k problémům teorie nebo ideologie, případně údajného mýtu „pokroku“.
(Písek, 090124-1.)