Tato úvaha analyzuje ontologické pojetí „nejsoucího“ a zdůrazňuje, že se zásadně liší od absolutní nicoty. Nejsoucí je nahlíženo v několika rovinách, zejména v rámci integrity událostného celku, kde autor rozlišuje mezi stavem „již nejsoucím“ (minulostí) a „ještě nejsoucím“ (budoucností). Tyto dimenze jsou propojovány skrze aktuální přítomný okamžik (nunc), v němž se minulost projevuje jako předmětný relikt a budoucnost jako otevřený rozvrh možností nabízený k převzetí. Text dále zpochybňuje plnou jsoucnost „celku“ jako takového, neboť ten není nikdy cele přítomen v jediném okamžiku své existence, s možnou výjimkou primordiálních událostí. V závěru je nejsoucí definováno jako nepředmětný „program“ či norma, která určuje pravost a vnitřní logiku dění události. Práce tak nabízí komplexní pohled na dynamický vztah mezi bytím a nebytím, přičemž nejsoucí neinterpretuje jako pouhou absenci, nýbrž jako aktivní konstitutivní prvek procesuality a řádu jsoucna.
Nejsoucí (jako) skutečné
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 24. 3. 2009
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2009
Nejsoucí (jako) skutečné
Mluvíme-li o „nejsoucím“, musíme vědět, že vůbec nejde o „naprosto nejsoucí“, které by splývalo s „nicotou“, a dále že je více druhů nejsoucího (ostatně podobně jako je více druhů „jsoucího“). Tak především v rámci integrity událostného celku je rozdíl mezi „již nejsoucím“ a „ještě nejsoucím“, jež od sebe odděluje vždy nové „právě jsoucí“ (aktuální „nunc“ ve smyslu „právě nyní přítomného“, které ovšem již také jako takové pomíjí). Ovšem „již nejsoucí“ je nějak (byť pouze částečně) zpřítomňováno v aktuálním „nunc“ jednak jako předmětný relikt toho, co z události již proběhlo, tedy relikt, který se stává součástí vnější, předmětné stránky té právě aktuální přítomnosti, zatímco v případě „ještě nejsoucího“ jde o zapojení aktuálního „nunc“ do příštích „aktuálních přítomností“, k nimž má teprve dojít, tedy o zapojení, o němž není ještě v plnosti rozhodnuto (nýbrž jen v něčem, tedy jen zčásti – a právě ta část je „předávána“ resp. pro převzetí „nabízena“). Tím to však zdaleka nekončí; ještě v jiném smyslu nejsoucí je samo „jsoucno“ jako celek, neboť celek není plně jsoucí v žádné ze svých jsoucností (snad jedinou výjimkou by mohla být primordiální událost, která sice má charakter dění, ale nelze u ní rozlišit několik jsoucností, nýbrž „jest“ celá najednou). A posléze „nejsoucí“ je nepředmětný „program“ (rozvrh) události, který je „normou“ jejího průběhu, „pravosti“ jejího „dění“ (dějství).
(Písek, 090324-1.)