Text se zabývá hlubší analýzou pojmu „víra v pokrok“, který je v současném diskurzu často předmětem ironické kritiky. Autor rozlišuje mezi různými významy tohoto spojení, přičemž klade důraz na rozdíl mezi vírou pojímanou jako náboženské dogma a vírou chápanou jakožto fundamentální důvěra. V prvním, kritizovaném smyslu je víra v pokrok interpretována jako forma pověry s fatalistickým nádechem, která předpokládá, že se lidstvo vyvíjí k lepšímu automaticky a bez ohledu na individuální úsilí či spolupráci. V druhém, konstruktivním smyslu však tato víra představuje nezbytné spolehnutí se na možnost neustálého vylepšování a zdokonalování stávajících poměrů a skutečností. Autor rovněž kriticky reflektuje náboženské konotace slova víra a odlišuje jej od religiozity, kterou vnímá jako v podstatě pověrčivou. Práce tak nabízí filosofický vhled do mechanismů, jakými moderní člověk nahlíží na společenský vývoj a svou vlastní schopnost aktivně ovlivňovat budoucnost skrze promyšlenou transformaci reality.
Pokrok a „víra v pokrok“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 16. 4. 2009
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2009
Pokrok a „víra v pokrok“
Tzv. „víra v pokrok“, která je často předmětem ironických kritik, může znamenat několik různých „věcí“. Především víra sama je spíše něčím jako „důvěra“; je třeba od toho odlišovat „víru“ v různých odstínech „křesťansky“ zaběhaného, většinou dokonce „náboženského“ významu (ač původní význam slova „víra“ je vlastně zapotřebí ostře odlišovat od každé religiozity čili náboženskosti, neboť ta je spíše „pověrečná“). Víra v pokrok je tedy buď něčím takto náboženským, a je to ergo pověra, že pokrok postupuje, ať chceme nebo nechceme a ať spolupracujeme nebo nespolupracujeme – tedy s poněkud fatalistickým spoluvýznamem; anebo jde o jakousi základní důvěru, jakási důležité spolehnutí na to, že danou situaci, dané poměry, dané skutečnosti lze vylepšovat, zdokonalovat.
(Písek, 090416-2.)