Tento text nabízí kritickou reflexi pojetí „transcendování“ u Karla Jasperse. Autor se zaměřuje na Jaspersovo tvrzení, že filosofické myšlení na „hranici“ nemá žádný předmět a je pro vědomí v podstatě ničím, přístupným pouze svobodě. Autor tyto formulace zpochybňuje a argumentuje, že myšlení je vždy spjato s vědomím. Pokud by něco bylo vědomí zcela nepřístupné, nemohlo by být ani předmětem filosofování. Text navrhuje řešení skrze koncept intencionality: vědomí se může legitimně vztahovat k „nepředmětné skutečnosti“, aniž by ji nutně objektivovalo nebo zpředmětňovalo. Tento přístup je klíčový pro možnost reflexe, která je pro existenci filosofie nezbytná. Autor tak reviduje Jaspersovu strategii s cílem umožnit legitimní vztah k nepředmětnému v rámci filosofického diskurzu, čímž překonává rozpor mezi transcendencí a vědomím.
Reflexe a „transcendování“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 25. 5. 2009
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2009
Reflexe a „transcendování“
Podle Jaspers filosofie nemůže existovat tam, kde myšlení „netranscenduje“. A co toto „transcendování“ pro Jasperse znamená? Jakožto „transcendující“ se myšlení dostává na „hranici“ (Jaspers dokonce říká, že na té hranici „stojí“: „Philosophie steht als transzendierende an der Grenze“ – 3337, S. 39). A za touto hranicí prý filosofie neočekává žádný předmět, takže ono překračování může jen probíhat, ale nemůže mít žádný rezultát. Co je tak filosofováním myšleno, nejenom není pro vědomí vůbec přístupno, ale je mu – ačkoli stále jen v jeho médiu přítomné – naprosto ničím. Je to svoboda a jen pro svobodu. („Was im Philosophieren gedacht wird, ist für ein Bewußtsein überhaupt nicht nur nicht /40/ zugänglich, sondern ist ihm, zwar stets nur in seinem Meinen gegenwärtig, schlechthin nichts. Es ist Freiheit und nur für Freiheit.“ – dtto, S. 39-40.) – To jsou po mém soudu nepříliš šťastné formulace, které však sám Jaspers nebere dost vážně a neřídí se jimi v jiných výrocích. Proto musí být nejen upřesňovány, ale zejména opravovány, vylepšovány (a to nejen v detailu, ale v celkové myšlenkové strategii). Především myšlení je možné jen jako vědomí a na základě vědomí a v rámci vědomí; je-li filosoficky něco myšleno, je toto myšlené ve vědomí nějak „při tom“, to znamená „přítomno“, což ovšem neznamená, že tam je přítomno celé a v plnosti, tj. že je v tom vědomí „obsaženo“ – je jen „při tom“, ale na toto „při-tom-nění“ nemůže a nesmí být redukováno. To je přece smyslem tzv. intence, že se vědomí intencionálně vztahuje k něčemu více méně určitému, aniž by toto intendované jen prostě zahrnulo do rámce aktuálního průběhu vědomých aktů. Ale jakmile je něčeho takového (filosoficky) vskutku dosaženo, pak formulace, že je „přítomno pouze v jejím médiu“ (rozumí se v médiu filosofování), aniž by našemu vědomí mohlo být přístupno, prostě postrádá smysl. Pokud není něco přístupno našemu vědomí (tj. pokud tomu naše vědomí nemůže „přistoupit“ – co to je? nemůže to „mínit“?), není to přístupno ani filosofování. Tady se Jaspersovi nezdařilo řešit významný problém, nezdařilo se mu překonávat jakýsi hluboký rozpor, který si však náležitého řešení naléhavě žádá. Právě na tomto místě nabízím své řešení: vědomí je schopno mínit něco za onou Jaspersem zmiňovanou „hranicí“, tj. intencionálně se k onomu „ne-předmětnému“ může vztáhnout. Jaspers vidí třeba u Kanta úsilí jít tímto směrem, ale hned upozorňuje – a právem – že i Kanta vlastně hned objektivuje, zpředmětňuje. To platí pro celou dlouhou tradici evropského myšlení, a dokonce „filosofování“ (ani Jaspers by nechtěl asi vážně trvat na tom, že to eo ipso žádné filosofování není). Trvám však na tom, že je možno se nejen filosoficky, ale vůbec ve vědomí vztáhnout k onomu „ne-předmětnému“ také legitimně, bez objektivací, tedy nikoli jako k „předmětnosti“, nýbrž jako k „nepředmětnosti“, nepředmětné „skutečnosti“. Že to musí mít ovšem také svá specifika, o tom nelze mít žádných pochybností. Ale když to nepřipustíme, padá vůbec i možnost filosofování, protože padá možnost výkonu tzv. reflexe (a filosofie bez reflexe není možná ani myslitelná).
(Písek, 090525–2.)