Text se věnuje hloubkovému rozboru povahy smyslového vnímání a jeho základním omezením. Autor definuje vnímání jako proces bytostně spjatý s aktuálním okamžikem a místem, tedy s tím, co se odehrává „teď a zde“. Zdůrazňuje, že smyslová zkušenost je nepřenosná v čase; jakmile vjem pomine, nelze jej znovu bezprostředně vyvolat, pouze rozumově rekonstruovat. Zároveň je však vnímání konfrontováno s nutností zařazovat dílčí vjemy do širších souvislostí, které přesahují aktuální smyslové pole. Klíčovým teoretickým problémem, který text nastiňuje, je otázka, zda toto propojování s neviditelným kontextem tvoří integrální součást vnímání, nebo jde o jinou formu kognitivní aktivity. Odpověď na tuto otázku zásadně předurčuje, zda na vnímání nahlížíme jako na pasivní přijímání podnětů, nebo jako na aktivní proces utváření smyslu. Úvaha tak vybízí k přehodnocení tradičních teorií vnímání ve vztahu k subjektivitě a časovosti lidské zkušenosti.