This article critically examines the interpretations of cosmic microwave background radiation measurements and the resulting findings regarding the "flatness" of the universe. The author raises a fundamental question: should the concept of curvature apply strictly to spatial dimensions, or must we also consider the curvature of the temporal dimension within the integrated framework of spacetime? The core argument challenges the prevailing cosmological assumption that the passage of time has remained uniform since the Big Bang. While standard theories describe events in fractions of a second shortly after the universe's origin, they implicitly assume these units are identical to modern seconds. However, given that early cosmic conditions mirrored the extreme gravitational environments of black holes—where time significantly slows down or stops—the author suggests that time in the early universe may have been initially very "slow" and only accelerated over the course of subsequent evolution. The piece invites a reassessment of whether a "flat" temporal metric is a valid assumption for early cosmology or if time itself underwent significant evolutionary acceleration, questioning the silent presumption of a constant temporal flow throughout cosmic history.
Čas – jeho „křivost“ (nebo „plochost“?)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 27. 11. 2009
- This is a part of the original document:
- 2009
Čas – jeho „křivost“ (nebo „plochost“?)
Při vyhodnocování výsledků proměření fluktuací reliktního záření (na základě analýzy sondou pořízených snímků) lze prý zjišťovat mj. křivost vesmíru (a ovšem i percentuální zastoupení temné energie, temné hmoty a atomární látky – viz Vesmír 88, 2009, č. 11, str. 735). Někteří se dokonce s jistým podivením pozastavují nad tím, že je vesmír překvapivě „plochý“. Jde tu o křivost či plochost jen pokud jde o dimenze prostorové, anebo jde také o dimenzi časovou? (Vždyť se mluví o dimenzích prostoročasu!) Není snad zapotřebí s křivostí časové dimenze počítat, protože je také (ve velkém) překvapivě „plochá“? Konkrétně: když se podle jedné (ale převládající) teorie mluví o rané fázi vývoje vesmíru krátce po velkém třesku, počítá se např. se sekundami, a dokonce se mluví o zlomcích vteřin. Mlčky se předpokládá, že vteřiny krátce po velkém třesku byly stejně dlouhé jako vteřiny pozdější, ba i jako naše dnešní, a to navzdory tomu, že ony počáteční podmínky se nutně něčím podobaly podmínkám, jaké jsou líčeny na přechodu do černých děr (kde se ovšem naopak čas zpomaluje až zastavuje). Nemusíme spíš předpokládat, že byl čas v počátcích jen velmi „pomalý“ a že se teprve v průběhu dalšího vývoje zrychloval?
(Písek, 091127-2.)