Intencionalita a zpředmětňování

Je třeba důsledně odlišovat to, o čem Husserl mluví jako o „naivně předmětném zájmu“ (proti zájmu „fenomenologickému“ – v jeho pojetí), a co bychom mohli pojmenovat jako „naivní intenci“ (i když to není nejšťastnější pojmenování), od toho, když tuto původní, ještě neanalyzovanou, protože ještě nezkoumanou intenci, opravdu začneme – pochopitelně v reflexi – zkoumat a rozebírat.

(Písek, 080212-2.)