This text explores the fundamental distinction between a concept and that which is conceived (the 'conceptum'). The author emphasizes that a concept must not be confused with its object; for instance, the concept of a square does not possess the physical or geometric attributes of an actual square. The relationship between reality and mental models is presented as an approximation, where the model is a construct through which thought relates to reality. A concept is defined not as an object for the mind to grasp, but as a tool and a skill of subjective mental activity. Thinking is characterized as a dynamic exercise or proficiency rather than a static ritual. This skill involves organizing various mental circumstances to repeatedly reconstruct and constitute thought models. It is only through this continuous mental construction that identity and precision are maintained, allowing the mind to focus in a specific direction and mediate its relationship with the world.
Pojem a „pojaté“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 30. 7. 2008
- This is a part of the original document:
- 2008
Pojem a „pojaté“
Pojem především nesmíme zaměňovat s tím, k čemu se „odnáší“ jakožto pojem, tj. čeho je pojmem. Tak např. pojem čtverce nemá ani čtyři strany, ani čtyři vnitřní pravé úhly, a nemá žádnou plochu atd., zatímco čtverec to vše opravdu má. Protože však „čtverec“ je geometrický obrazec, který konstruujeme v mysli (a kterému se ve skutečnosti nějaká kresba nebo jiný konstrukt může jen přibližně podobat), nemůžeme tohoto příkladu náležitě využít ani k tomu, abychom ještě dále srovnávali rozdíly mezi „ideálným“ čtvercem a určitou jeho konkretizací (realizací) ve výkresu nebo třeba na zahradním záhonu. Nejčastěji je totiž vztah mezi „realitou“ a myšleným „modelem“ právě obrácený: náš „model“ se může „realitě“, „skutečnosti“ v nejlepším případě jen přibližovat. V každém případě je však jasné jedno: „pojatým“ je prvotně pouze model jakožto myšlenková ‚míněná) konstrukce, a teprve za pomoci modelu a jeho prostřednictvím se myšlení může vztáhnout ke „skutečnosti“, jíž se „model“ dokáže pouze v tom či onom směru podobat a tak se jí jakoby přiblížit. Sám pojem je však jen prostředkem, nástrojem, pomůckou, jejíž pomocí může být něco pojímáno – a proto náleží k tomuto pojímání jako k subjektní aktivitě, jako k duševnímu výkonu, k výkonu naší mysli. Pojem není něčím, k čemu by se naše myšlení mohlo vztáhnout jako k předmětu, jako k nějaké „věci“, ale je to něco, čemu se naše myšlení musí naučit jako nějakému cviku, nějaké dovednosti. Zvláštností této dovednosti je ovšem to, že nemusí být a také není stále stejná, neměnná, tj. že to není v pravém slova smyslu žádný myšlenkový „rituál“, který jako by odstavil a zastavil jiné myšlenkové dění (aktivity), aby nemusely být a ani ve skutečnosti nebyly „ve hře“, nýbrž právě naopak: tato zvláštní „dovednost“ spočívá v tom, že tyto jakoby „myšlenkové okolnosti“ jakoby uspořádá, zařadí do souvislostí tak, aby byly spoluúčastny onoho cíleného soustředění jedním směrem, totiž ve směru k příslušnému myšlenkovému „modelu“, tedy konstrukci, která není nikde (a nikdy, tedy ani časově, tedy „skutečně“ časově) prostě „před“ námi, „před“ naší myslí, nýbrž která musí být vždy znovu konstituována, tedy konstruována, a to natolik přesn ě, že lze mluvit o „totožnosti“.
(Písek, 080730-2.)