This text explores the fundamental essence of philosophy, asserting that it does not exist as an independent entity but lives within the human mind. The author emphasizes that authentic philosophizing requires a unique talent for following the direction and objectives of thoughts rather than merely observing the cognitive act itself. While it is possible to philosophize about any subject, the core of philosophy is not found in the simple accumulation of information or factual knowledge. Drawing on ancient traditions and the etymological root of the word, philosophy is defined as the "love of wisdom" and a continuous striving for personal transformation. This process, through which an individual seeks to become wiser, requires an acknowledgment of the inherent limitations of human knowledge. Referencing Pythagoras, the text highlights that philosophy was originally conceived not as a mere academic discipline, but as an entire way of life. Consequently, philosophizing about a topic involves cultivating the wisest possible relationship to it, integrating ethical and existential dimensions into the pursuit of understanding. Philosophy thus represents a lifelong journey toward wisdom.
Filosofie
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 8. 12. 2008
- This is a part of the original document:
- 2008
Filosofie
Filosofie nežije sama sebou, ale jen v hlavách lidí, dokonce ne vždy pouze filosofů. Jen člověk je schopen filosofovat, ba jen někteří lidé jsou toho schopni na vysoké úrovni. Je k tomu totiž zapotřebí především mimořádného „nadání“, jakéhosi zvláštního smyslu pro sledování myšlenek (tady je třeba hned upozornit, že nejde na prvním místě o sledování myšlení myslícího, tj. o myšlenkové aktivity, nýbrž o to, kterým směrem ukazují a k čemu směřují, tedy o myšlenkové sledování jejich myšleného). To, čím se filosofie a filosofování zabývá, se tedy nemusí nutně týkat pouze člověka, i když jen člověk je toho schopen. Filosofovat lze o čemkoli, nebo jinak řečeno, není nic, o čem by nebylo možno filosofovat (problém je jenom v tom „o čem“, tedy v tom „o něčem“ – to si brzo vyjasníme). Jestliže tedy nejstarší a dodnes tradované vymezení a přímo pojmenování filosofie a filosofování mluví o zalíbení v moudrosti, o lásce k ní a nejvyšší touze po ní, je v tom hned obsažen zásadně důležitý poukaz k tomu, že nejde o vědění o něčem, o získávání poznatků nebo informací, ale o to, něco udělat především se sebou, tj. z nemoudrého nebo málo moudrého se stávat moudřejším, a to s vědomím, že nikdo z lidí není plně moudrý (eventuelně s dodatkem, že plně moudří jsou jen bohové). Filosofovat „o něčem“ tedy znamená pokusit se být co nejmoudřejším ve vztahu k tomu, „o“ čem filosofujeme. V tom prastarém pojetí, které je připisováno jednomu z prvních „filosofů“ (tehdy se jim říkalo ještě „moudří“ nebo „mudrci, SOFOI), totiž Pathygorovi, nejde na prvních nebo předních místech o vědomosti a znalosti, ale o celý způsob života.
(Písek, 081208-1.)