This text explores the concepts of experiment and freedom within a broad ontological framework, arguing that experimentation is not limited to conscious human activity. The author suggests that any action based on contingency, even at the quantum level, can be viewed as a primitive form of experiment. Natural laws are thus interpreted not as causal necessities, but as statistical regularities resulting from subjects respecting a persuasive rather than coercive order. A subject is defined as an internally integrated event capable of action and information feedback. Biological organisms function as systems that either dampen or amplify these contingencies. While genetic inheritance primarily serves to dampen deviations to maintain stability, the nervous system is specifically adapted to amplify contingencies, allowing for more complex and free responses. Ultimately, experimentation is presented as a fundamental function of the universe, essential for its operation and evolution, bridging the gap between physics, biology, and the philosophy of subjectivity.
Experiment a „svoboda“ (ve svém „původu“)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 14. 4. 2006
- This is a part of the original document:
- 2006
Experiment a „svoboda“ (ve svém „původu“)
Chápeme-li „experiment“ dostatečně široce, takže nepovažujeme ani vědomí, ani – zejména – vědomě zacílené „jednání“ (aktivitu) za jeho nezbytnou náležitost, pak můžeme třeba v rámci světa živých bytostí každou tzv. akci nazdařbůh považovat za jakýsi experiment. Ale nejen to: za jistý, ovšem velmi nízký, „primitivní“ druh „experimentu“ můžeme považovat každou „akci“ i na velmi nízkých úrovních, třeba na úrovni kvantové, kde se zatím – podle Heisenberga – mluví o tzv. neurčitosti a kde tedy můžeme předpokládat tzv. kontingence. V tomto smyslu pak to, čemu říkáme „zákonitost“, má svůj původ v převážné (statisticky vlastně téměř homogenní) formě „chování“ nějakého „subjektu“ (tj. pravé události, která je vnitřně integrovaná a je schopna nejen akcí, ale také „aktivního vracení informací“ z těchto akcí zpět k subjektu a do subjektu, do jeho „subjektální“ sféry). „Zákonitost“ je tedy výsledkem toho, jak subjekty určitého druhu respektují jistý „řád“, který nemá kauzální, tj. donucovací charakter, nýbrž je spíše (jen) „přesvědčivý“ nebo jinak atraktivní. A protože každý „organismus“ (tj. tělesná struktura živých bytostí) funguje v některým směrech jako zesilovací a v jiných jako zeslabovací (odrušovací) systém, je zřejmé, že musí být „zařízen“ jak na zeslabování, tak na zesilování významu a vlivu kontingencí. Zeslabování kontingencí bylo a je nadále možná na základě genetického předávání rozhodujících informací, a naproti tomu zesilování kontingencí bylo svěřeno zejména nervovému systému. (V obou případech je tak problém velmi zjednodušen, protože bez zeslabovacích systému se neobejde ani nervový systém, a bez využití kontingencí by nefungoval ani proces genetického předávání rozhodujících informací příštím generacím.) V každém případě však platí, že funkce „experimentování“ je jednou ze základních funkcí, elementárně významných pro fungování veškerenstva.
(Písek, 060414-1.)