This text explores the philosophical concept of the subject and its life in a broad sense. The author posits that all true beings, including pre-living entities, should be considered subjects. The term life is preferred over being because traditional ontological definitions often strip existence of temporality and spontaneous activity. According to this view, life is not a passive occurrence or a mere process that happens to a being; rather, it is an active performance carried out by the subject itself. A subject is not a static entity distanced from its actions; instead, it is continuously transformed, established, and renewed through its own activities. In this sense, living is the ontological act of self-constitution and self-affirmation. By redefining being as an active performance, the text emphasizes that every true entity must actively enact its existence. This perspective bridges the gap between pre-biological existence and life, framing both as manifestations of a subject's inherent activity.
Subjekt a (jeho) „život“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 1. 5. 2006
- This is a part of the original document:
- 2006
Subjekt a (jeho) „život“
Za „subjekty“ považujeme všechna pravá jsoucna, tedy i tzv. před-živá; o jejich „životě“ budeme tedy mluvit tak, že zahrnujeme do „života“ i každý „před-život“. Důvod je prostý: mohli bychom mluvit také o „bytí“ subjektu, ale v běžném užívání tohoto termínu jakoby vůbec nezaznívá ta konotace, o kterou nám právě jde, když mluvíme o „životě“ (včetně „před-života“). Nezaznívá tam proto, že „bytí“ v tradičním chápání bylo zbaveno nejen časovosti, ale zejména také aktivity (spontánní aktivity). Život však není ničím, co by se s pravými jsoucny pouze „odehrávalo“, „dělo“, čeho by tato jsoucna byla jen trpnými ,objekty‘ či svědky, ale je to vždycky také a dokonce především jejich „výkon“: každý subjekt (tj. pravé jsoucno) musí své bytí (tj. „život“ v širokém smyslu) vykonávat: život je aktivita, nikoli pouhé samočinné „dění“, pouhý proces žití, proces prožívání a zažívání. To znamená, že subjekt není vůči svým aktivitám čímsi distancovaným, na rozdíl od nich nějak neproměnně „daným“, nýbrž on se svými aktivitami sám proměňuje, a víc než to: on se právě svými aktivitami, svými výkony vždy znovu ustavuje, vždy obnovuje, sám k sobě přihlašuje a právě tím „žije“.
(Písek, 060501-2.)