Tento text se zabývá problematikou vymezení pojmu filosofie v kontextu jeho současného vágního užívání. Autor argumentuje, že ačkoliv mezi mysliteli nepanuje shoda a žádná definice nemůže být definitivní, je pokus o sebevymezení disciplíny nezbytným znakem autentického filosofa. Tento proces slouží k odlišení pravé filosofie od pseudofilosofie, ideologií či mýtů. Text zdůrazňuje, že filosofie není pouhým souborem izolovaných myšlenek (filosofémat), ale vyžaduje koherentní logický a filosofický kontext. Vzhledem k tomu, že se filosofie musí neustále vztahovat k Pravdě v měnících se podmínkách, musí každý filosof své pojetí oboru veřejně formulovat a zdůvodnit. Taková transparentnost umožňuje ostatním a budoucím myslitelům na dané myšlenky kriticky navázat nebo se od nich distancovat, čímž je zajištěna kontinuita a kultivovanost filosofického diskurzu, namísto neustálého začínání na neprobádaném a nekultivovaném terénu.