Tento text se zabývá historií a ontologickou povahou pojmu „subjekt“, který byl v dějinách myšlení objeven relativně nedávno jako výsledek kritické reflexe dlouhé tradice předmětného myšlení. Autor zdůrazňuje, že subjekt nelze vnímat pouze jako abstraktní myšlenkový model, ale jako dynamickou „superudálost“, která v sobě integruje řadu dílčích subudálostí na různých úrovních. Zásadním tématem práce je odmítnutí redukce subjektu na pouhou nepředmětnost. Subjekt je představen jako jednota niternosti a vnější, předmětné stránky, tedy těla. Toto tělo neslouží jen jako nezávislá schránka, nýbrž jako organický výkonný systém umožňující uskutečňování vnitřních záměrů v reakci na nepředmětné výzvy. Proces subjektivity je tak popsán jako přechod od ryzí nepředmětnosti k jejímu následnému zpředmětnění skrze aktivní tělesné působení. Práce konstatuje, že vývoj přesnějšího pojetí subjektu je stále probíhajícím procesem, který vyžaduje důkladnou analýzu logických vztahů a funkčních struktur v rámci intencionálních modelů.