The text explores the problem of understanding specific realities that cannot be described or interpreted from a distance. The author argues that phenomena such as life, subjectivity, and thinking are accessible only to those who are actively involved in them. Only a living being can interpret life, and only a subject can grasp the essence of subjectivity. This principle applies equally to philosophy itself. Understanding what it means to philosophize is not a mere product of theoretical thought; it requires active participation in the process of philosophizing. There is a mutual dependency: the quality of a philosopher determines the depth of their understanding of philosophy, while a deeper insight into the nature of philosophizing, in turn, shapes and improves the philosopher. This understanding is not an arbitrary invention but rather a response to an unformulated challenge or appeal that places demands on the thinker. The document emphasizes the existential and participatory nature of philosophical knowledge, where the subject and the object of inquiry are intertwined in a dynamic relationship aiming toward continuous self-improvement and a profound grasp of the nature of thought.
Filosofie / Skutečnost / Poznání / Distance
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 28. 9. 2003
- This is a part of the original document:
- 2005
Filosofie / Skutečnost / Poznání / Distance
Některé skutečnosti nelze popsat resp. interpretovat z distance. Takovým zřejmým a přesvědčivým příkladem je „život“: jen živoucí bytost se může pokusit vyložit, co to je „život“, a to znamená jen za předpokladu, že je na tomto životě interesovaná. Podobně je tomu se „subjektem“ (v onom novém, romantickém a post-romantickém významu slova): jen subjekt se může pokusit pochopit a myšlenkově zvládnout, co to znamená být „subjektem“ – žádný non-subjekt se k tomu nemůže myšlenkově ani přiblížit (neboť myslit může jen nějaký subjekt, stejně jako žít může jen nějaký subjekt). Nu, a to platí nepochybně také o myšlení – co to vlastně znamená myslit, může myslit a vyslovit jen nějaký myslící subjekt, nějaká myslící bytost. A co to znamená filosofovat a co to je filosofie – o takové objasnění se může pokusit zase jen nějaký subjekt, a to nejen myslící, ale také filosofující. Samo myšlení není ještě dostačujícím prostředkem k tomu, aby už eo ipso bylo schopno a připraveno porozumět a do jakési aspoň částečné hloubky pochopit, co to znamená filosofovat nebo „být filosofem“. Jenže pak to jde ještě dýál tímto směrem: čím lepší filosof, tím lepší je jeho chápání, co to je filosofovat; a čím lépe nějaký filosof pochopí, co to je filosofie, tím lepším se stává filosofem. Pochopit, co to je filosofie, je jedním z velkých cílů každého opravdového filosofování; na jedné straně je podmíněno kvalitou filosofa, který se o to pokouší, ale na druhé straně každé lepší pochopení, co to znamená filosofovat, klade na filosofa takové nároky, které ho nutí být lepším filosofem. A tyto nároky nejsou v žádném případě produktem jeho filosofování, jeho výmyslem, ale stávají se pro něho čímsi podobným jakési neformulované výzvě, která jej ještě neformulována oslovuje a apeluje na jeho pochopení.
(Písek, 030928–2.)