Tento text se zabývá fenomenologickým a ontologickým pojetím komparace jakožto základního mechanismu vnímání a života samotného. Autor argumentuje, že život je možný pouze díky před-vědomému srovnávání a rozlišování, které je vlastní všem živým organismům i entitám na úrovni proto-života. Na příkladu rostlinných kořenů, které rozlišují mezi ionty a molekulami v půdě, ukazuje, že schopnost selekce a diferenciace je hluboce zakořeněna v biologických strukturách. Text naznačuje, že sensibilita buněk a vnitrobuněčných útvarů může přesahovat čistě chemické vysvětlení, které je vnímáno jako příliš hrubé. Komparace je tak chápána jako univerzální princip, který se uplatňuje nejen na vyšších úrovních organizace, ale pravděpodobně i v oblasti před-živé hmoty. Celkově úvaha směřuje k redefinici srovnávání ne jako intelektuálního aktu, ale jako fundamentální životní funkce umožňující orientaci a interakci s prostředím.