Tento text se zabývá ontologickým vymezením subjektu a jeho vztahem k bytí v rámci celku světa. Autor odmítá mechanické chápání subjektů jako pasivních materiálních stavebních kamenů a namísto toho je definuje jako dynamické zdroje veškeré vesmírné aktivity. Subjekt zde není nahlížen jako entita trvající v čase, nýbrž jako aktuální bod „nyní“, jehož existence je podmíněna neustálým sebeudržováním skrze činnost. Klíčovým prvkem je myšlenka, že prvotní aktivita subjektu mu je „darována“, což autor spojuje s pojmem víry jakožto způsobu, jímž subjekt přijímá svou nevlastní aktuálnost. Text dále rozlišuje mezi subjektem v širším smyslu, zahrnujícím niternost i vnější tělesnost, a subjektem v užším smyslu, který představuje samotný konstitutivní princip umožňující výkon bytí. Subjekt tak není statickým jsoucnem, ale spíše pravou událostí, jejíž bytí je neoddělitelné od jejího aktivního životního průběhu.