Tento text podrobuje kritice filosofické stanovisko Jakuba Čapka, podle něhož se musí filosofická analýza ověřovat na fenoménech a zkušenostech, které již známe a jimiž procházíme. Autor textu upozorňuje na to, že Čapkův postulát nebere v úvahu potenciál nových interpretací a analýz k odhalování zcela nových fenoménů, k nimž by bez těchto inovativních přístupů nebyl možný přístup. Článek argumentuje, že filosofická zkušenost může vyjevit předfilosofickou či „přirozenou“ zkušenost jako nedostatečnou nebo vadnou. Čapkův přístup je v textu označen za dogmatický, neboť předem vylučuje nepředmětné stránky skutečnosti a události, které unikají jeho specifickému metodologickému filtru. Místo aby filosofie pouze zpětně potvrzovala existující zkušenost, měla by mít schopnost otevírat nové horizonty vnímání reality, které jsou pro dřívější nebo omezené přístupy „uzamčeny“. Práce tak zdůrazňuje důležitost otevřenosti filosofie vůči novým typům zkušenosti, včetně těch ryze nepředmětných.
Interpretace
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 4. 9. 2004
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2004
Interpretace
Jakub Čapek postuluje v rámci svého „poměrně přízemního stanoviska“, že „filosofická analýza se musí ověřit na fenoménech a zkušenostech, jimiž procházíme a jimž filosofie umožňuje lépe rozumět“. Nevysloveno zůstává v tomto postulátu (jak se mi to aspoň jeví) to, že ověření smí počítat pouze s fenomény a zkušenostmi, s nimiž jsme se už setkali (a které tedy našim „analýzám“ resp. obecně interpretacím předcházejí). Čapek jako by vůbec nepočítal s tím, že nás některé nové interpretace (resp. analýzy) mohou přivést ke zkušenostem a fenoménům pro nás zcela novým, které se nám mohly otevřít pouze za předpokladu oněch nových interpretací. Jinak řečeno, že můžeme mít filosofickou zkušenost, v jejímž světle se např. předfilosofická nebo mimofilosofická zkušenost (včetně zkušenosti „přirozené“ nebo zkušenosti „našeho života“) vyjeví jako řídká, nedostatečná nebo přímo vadná. A něco obdobného ovšem může platit také pro různé zkušenosti filosofické: to, co jeden filosofický přístup může odhalit jako nové fenomény a novou zkušenost s nimi, může pro jiný (zejména starší nebo opožděný) přístup zůstat nejen skryto, ale dokonce „uzamčeno“ (tj. uzamčeno právě nějakým nedostatečným nebo vadným filosofickým přístupem). Jen přehnaná dogmatičnost může vést Čapka k tomu, že bez sebekritického uzardění prohlásí objevování a odhalování takových nových fenoménů a zkušeností za „soustavné upozorňování na to, co nikdy zakusit nemůžeme“. Nepředmětné stránky „konkrescentních“ skutečností (tj. „přirozených celků“, pravých událostí) – a tím spíše ryzí nepředmětnosti – zajisté a dokonce nutně unikají možnému zakoušení tomu, kdo je svým předsudečným přístupem předem odfiltruje a který pak chce trvat na tom, že ověřovat každou filosofickou tezi je dovoleno jen na těch fenoménech a zkušenostech, které mu po onom odfiltrování zbyly.
(Písek, 040904-3.)