Tento text se zabývá analýzou filosofického rozlišení Jana Patočky mezi termíny „pozitivní“ a „deficientní“. Autor poukazuje na to, že Patočka v tomto rozlišení zůstává pevně zakotven v tradici antické řecké metafyziky. Tato tradice historicky upřednostňovala to, co „jest“, a považovala to za plnohodnotné či pozitivní, zatímco vše, co nebylo možné jednoznačně ontologicky vymezit, bylo odsouváno do sféry deficientního způsobu bytí, nebo dokonce naprosté neexistence. Rozbor ukazuje, jak Patočkovo pojetí odráží klasické řecké chápání „jsoucna“ a „nicoty“, kde nedostatek plného bytí automaticky znamená určitou formu ontologické nouze. Práce zkoumá důsledky tohoto přístupu pro Patočkovu širší filosofickou koncepci a klade otázku, do jaké míry toto dědictví ovlivňuje jeho pojetí fenoménů, které se vymykají přímému zpředmětnění. Tím se otevírá prostor pro hlubší pochopení vztahu mezi moderní fenomenologií a jejími antickými kořeny v otázce povahy bytí a nebytí.
[Patočkovo rozlišení mezi „pozitivní“ a „deficientní“]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 3. 2. 2003
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2003
[Patočkovo rozlišení mezi „pozitivní“ a „deficientní“]
Patočka (např. v textu ) klade někdy „pozitivní“ do protikladu k „deficientní“; tím zřetelně zůstává vězet v řeckých tradicích, které vše, o čem nebylo možno říci, že „jest“ považovali přinejmenším za deficientní, ne-li rovnou za inexistentní, za „nic“.
(Písek, 030203–1.)