[Filosof na „cestě“ a na „bezcestí“]

Přirovnání pohybu filosofa (jakožto filosofa) k „cestě“ je ovšem jen zčásti vystihující metafora. Filosof nesmí chodit stále jen po cestě nebo cestách, které tu už jsou vyšlapány nebo dokonce vydlážděny; jeho cesta musí ústit vždy znovu v bezcestí, tj. na místa, kde ještě nikdo nebyl (nebo alespoň kde je jen tu a tam nějaká šlápota, neboť dostat se na skutečné bezcestí se podaří jen mimořádně a jen těm nejlepším).

(Písek, 030303–2.)