Text kritizuje pojetí reflexe a sebereflexe Ladislava Tondla, které autor považuje za příliš zjednodušující. Tondlovo vymezení sebereflexe jako „jakéhokoli uvažování subjektu o sobě samém“ je napadeno pro svou přílišnou obecnost, která nerozlišuje mezi běžným vědomím o sobě a skutečnou filosofickou reflexí. Autor zdůrazňuje, že reflexe je komplexní struktura, jejíž vznik byl podmíněn řeckým objevem pojmovosti. Zásadním problémem Tondlova přístupu je absence hlubší analýzy pojmu „subjekt“ a přehlížení nutnosti specifického odstupu od sebe sama, který je pro autentickou reflexi nezbytný. Tento odstup nepředstavuje samozřejmost, ale náročný problém vyžadující důslednou analýzu. Text tak vyzývá k náročnějšímu chápání reflexe, které překračuje pouhé sebahodnocení a zaměřuje se na ontologické a historické předpoklady lidského myšlení a jeho schopnosti obrátit se k sobě jako k objektu zkoumání.
[Reflexe / Kritika Tondlova pojetí reflexe]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 4. 3. 2003
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2003
[Reflexe / Kritika Tondlova pojetí reflexe]
Reflexe (někdy se mluví o sebereflexi) pro nás není pouhým obrácením myslícího vědomí k subjektu tohoto vědomí, ale je to struktura mnohem komplikovanější, zejména pak na pokročilé lidské úrovni, jakou umožnil vynález pojmů a pojmovosti ve starém Řecku. Proto nelze přijmout pojetí, jaké zastává Ladislav Tondl (např. 7206, s. 11 – Věda, technika a společnost), které je vlastně jakýmsi understatementem, ovšem značně účelovým. Podle Tondla je „sebereflexí jakékoliv uvažování, kdy subjekt této reflexe uvažuje o sobě samém, kdy zejména hodnotí sebe sama, svoji aktivitu, její výsledky a dopady, kdy uvažuje o vlastních krocích, rozhodnutích, o důsledcích těchto kroků“. Problém je ovšem v tom slově „jakékoliv (uvažování)“, neboť v takovém případě by onou ,sebereflexí‘ bylo každé povědomí o sobě, tj. každý obraz, jaký si nějaký subjekt dělá sám o sobě. A druhý největší problém je ve slově „subjekt“, neboť jeho význam zůstává neanalyzován, zvláště pak pokud jde o samu povahu toho, co nazýváme „subjektem“. Lidé si o sobě něco mysleli vždy, a to od pradávna; abychom mohli legitimně mluvit o reflexi, musíme předpokládat jistý odstup od sebe, bez kterého není ten typ přístupu, jakým je reflexe, možný. A právě tento druh odstupu od sebe je velkým problémem, který je třeba především vidět, náležitě rozpoznat a popsat, a posléze řádně analyzovat.
(Písek, 030304–1.)