Text kritizuje pojetí reflexe a sebereflexe Ladislava Tondla, které autor považuje za příliš zjednodušující. Tondlovo vymezení sebereflexe jako „jakéhokoli uvažování subjektu o sobě samém“ je napadeno pro svou přílišnou obecnost, která nerozlišuje mezi běžným vědomím o sobě a skutečnou filosofickou reflexí. Autor zdůrazňuje, že reflexe je komplexní struktura, jejíž vznik byl podmíněn řeckým objevem pojmovosti. Zásadním problémem Tondlova přístupu je absence hlubší analýzy pojmu „subjekt“ a přehlížení nutnosti specifického odstupu od sebe sama, který je pro autentickou reflexi nezbytný. Tento odstup nepředstavuje samozřejmost, ale náročný problém vyžadující důslednou analýzu. Text tak vyzývá k náročnějšímu chápání reflexe, které překračuje pouhé sebahodnocení a zaměřuje se na ontologické a historické předpoklady lidského myšlení a jeho schopnosti obrátit se k sobě jako k objektu zkoumání.