Tento text se zamýšlí nad smyslem pojmu pravda v kontextu lidského poznání a kriticky se vymezuje vůči pragmatickému pojetí pravdy jakožto pouhé užitečnosti či efektivity. Autor argumentuje, že redukce pravdy na subjektivní prospěch představuje rezignaci na původní význam tohoto pojmu, neboť pravda tvoří nadřazené kritérium, které stojí nad kategoriemi správnosti, nesprávnosti či užitečnosti. Poznávání věcí, předmětů a událostí se vždy odehrává v širším „prostoru pravdy“, jenž umožňuje věcem, aby se ukázaly v jejich skutečné povaze. Pravda je zde chápána jako univerzální horizont, v němž se vše vyjevuje jako pravdivé či nepravdivé. I v případech omylu či lži autor spatřuje přítomnost fragmentů nebo odlesků pravdy, ze kterých nepravda čerpá svou existenci. Text tak zdůrazňuje ontologickou a epistemologickou nezastupitelnost pravdy jakožto základu veškerého poznávacího procesu, který nelze nahradit instrumentálními měřítky.
Poznávání pravdy x věcí
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 9. 3. 2003
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2003
Poznávání pravdy x věcí
Jaký je vlastně smysl toho již dávného zvyku, nemluvit jen o poznávání věcí, ale zdůrazňovat, že jde o poznávání pravdivé? Pragmatismus se snažil vyhnout tomuto problému tím, že „pravdivost“ interpretoval jako účinnost a užitečnost. V takovém případě ovšem jde o rezignaci na pravdivost v onom původním smyslu, neboť to, co je užitečné pro mne, nemusí být stejně užitečné pro někoho druhého. Nejde vlastně v pravém slova smyslu o jinou interpretaci „pravdy“, nýbrž pouze o jinou interpretaci slova „pravda“. To co se kdysi slovem „pravda“ mínilo, bylo prostě odsunuto a zasunuto a překryto něčím jiným, čemu se teď začalo říkat také „pravda“, ale co se od staršího chápání závažně odlišuje. Poznání může být správné i nesprávné, užitečné i neužitečné atd., ale při tom při všem je hledisko „pravdivosti“ nad správností i nesprávností, a nad užitečností i neužitečností. O jakémkoli výměru „pravdy“ lze ne-li pochybovat, tedy alespoň kriticky uvažovat, zda ten výměr je tím pravým, pravdivým výměrem, zda to je „pravda“. Všechno naše poznávání věcí, předmětů i událostí, se děje v „prostoru“, v němž platí Pravda, tj. v němž se všechno ukazuje jako pravdivé nebo nepravdivé, a kde všechno pravdivé má také své vady a nedostatky, a kde všechno nepravdivé (ať už mylné nebo lživé) žije vždycky také z úlomků a zbytků či odrazů Pravdy.
(Písek, 030309–2.)