Text se zabývá filosofickou otázkou původu nového (unde novum?) a zkoumá hypotézu, že novost nepřichází z minulosti, ale z budoucnosti. Autor odmítá pojetí budoucnosti jako prázdné tabuly rasy a namísto toho ji definuje jako strukturovaný, avšak nepředmětný prostor. Tato strukturovanost je v textu ztotožněna s pojmem „výzva“. Výzva představuje nepředmětný podnět, který k subjektu přichází z budoucnosti a vyžaduje jeho reakci. Právě skrze odpověď subjektu na tuto výzvu dochází k procesu zpředmětnění, čímž se ono nové stává součástí naší reality. Dokument tak přináší originální pohled na ontologii času a subjektivitu, kde subjekt nefiguruje pouze jako pasivní příjemce, ale jako aktivní činitel, který dává konkrétní podobu nepředmětným nárokům budoucnosti. Myšlenkový experiment s nepředmětnou strukturou budoucnosti tak otevírá nové možnosti pro chápání tvořivosti a historické změny mimo rámec kauzálního determinismu vycházejícího z minulosti.
Výzvy (nepředmětné)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 1. 6. 2003
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2003
Výzvy (nepředmětné)
Na otázku „unde novum?“ nelze odpovědět poukazem na staré, tj. na to, co už bylo a jest; nezbývá proto, než se pokusit myšlenkově zvládnout možnost, že nové přichází z budoucnosti. To ovšem přináší s sebou nutnost zamítnout takové chápání budoucnosti, které ji považuje za zcela prázdnou, něco jako ona pověstná nepopsaná tabule Lockova. Naopak je třeba budoucnost chápat jako „strukturovanou“, přičemž ovšem v tomto případě pod strukturou nesmíme myslit nic předmětného. Protože musíme nějak onu strukturovanost myslet, ale nemůžeme ji myslet předmětně, musíme sáhnout k něčemu, co má také předmětnou stránku, ale nevyčerpává se jí. A to by mohla být právě ona zmíněná „výzva“: její původ je nepředmětný, přichází totiž z budoucnosti, ale přichází jakoby adresně, k určitému subjektu, který jí tím, že na ni reaguje, propůjčuje první složky zpředmětnění.
(Písek, 030601–6.)