This text explores the methodological approach to uncertain and problematic concepts such as truth, human rights, and philosophy itself. The author argues that we cannot rely on predefined definitions or treat these subjects as given facts, as we lack direct experience of them. Instead, we must approach them through the various interpretations and frameworks developed over time. A central theme is the impossibility of defining philosophy from an external, non-philosophical perspective. Genuine understanding of philosophy requires active participation in the practice of philosophizing and a deep engagement with the works of great thinkers. The text emphasizes that there are no objective external criteria for evaluating philosophical quality. Much like the appreciation of music, recognizing the depth and significance of a philosophical thought requires an internal sense and cultivated insight. The author concludes that only those who actively engage in philosophy can truly recognize the caliber of another philosopher, suggesting that only a great thinker can fully appreciate the greatness of one even more profound.
Orientace v otázkách (a jejich případná řešení)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 28. 6. 2003
- This is a part of the original document:
- 2003
Orientace v otázkách (a jejich případná řešení)
Máme-li se filosoficky (a to znamená nejen analyticky, nýbrž především kriticky) zabývat tak „nejistými“ a přímo „problematickými“ „věcmi“ či snad spíše „skutečnostmi“, jako jsou pravda, lidská práva nebo filosofie, nemůžeme vycházet ani z předem zvoleného výměru (ten je naopak naším cílem, chceme poznat a vědět právě to, co zatím nevíme), ale ani z něčeho, co před sebou máme jako „danou skutečnost“, neboť nejisté a problematické jsou zmíněné „skutečnosti“ právě proto, že je před sebou jako „dané“ nemáme. To lze vyslovit také jinak: nemáme žádnou původní zkušenost s pravdou, lidskými právy nebo filosofií, ale musíme se k nim dostávat přes zkušenost s různým jejich chápáním, tj. přes zkušenost s různými koncepcemi pravdy, s různým chápáním a uplatňováním lidských práv a s různými, často málo kompatibilními nebo vysloveně nekompatibilními filosofiemi a s přesnými nebo méně přesnými způsoby jejich sebepochopení. Co to je filosofie, nemůže být nikdy definováno z pozice mimofilosofické a tedy prostředky mimofilosofickým. Kdo chce pochopit, co to je filosofie, musí ji začít provozovat, dělat, musí začít filosofovat. A to samozřejmě nemůže ani jen začít, pokud se nezačne setkávat s koncepcemi jiných, především těch ,velkých‘ filosofů. Žádné vnější kritérium, žádné jednoduché měřítko nemáme k dispozici, máme-li hned na počátku vybírat skutečné (opravdové) filosofy a mezi nimi ty veliké (pochopitelně máme k dispozici rozmanité pomůcky v učebnicích, ve školských výkladech, a ovšem také v živých příkladech filosofů, s nimiž se stýkáme). Tak jako není žádných objektivních kritérií, podle nichž by i člověk bez hudebního smyslu a snad dokonce hluchý mohl rozpoznat velké skladatele mezi prostředními nebo packaly, nemůže ani nedovzdělaný filosof či dokonce nefilosof rozpoznat kvalitu a hloubkou nějaké velké filosofické postavy, což znamená třeba i to, že jen velký filosof může uznat filosofa většího než sám.
(Písek, 030628–4.)