Tento text zkoumá filosofický pojem celku ve vztahu k Heideggerově interpretaci řeckého termínu logos a legein. Autor kriticky analyzuje český překlad „shromáždění“ a navrhuje termín „sebranost“ jako vhodnější vyjádření vnitřní integrity celku. Na rozdíl od pouhé náhodné hromady věcí, o které mluvil již Hérakleitos, představuje celek výsledek aktivního procesu sbírání, který v sobě nutně zahrnuje prvek výběru a selekce. Tento proces není pouze mechanickým kupením, ale cíleným vyhledáváním a sjednocováním prvků do funkční jednoty. Text ilustruje tento princip na příkladu biologických organismů, které projevují mimořádnou schopnost selektivně čerpat specifické živiny z okolního prostředí. Tato vnitřní sjednocenost je nahlížena jako základní charakteristika bytí, která přesahuje běžné chápání materiálního světa a naznačuje hlubší organickou integritu, jež se vymyká jednoduchému vědeckému vysvětlení a hraničí s fascinujícím tajemstvím přírodních procesů.
Celek jako „shromáždění“ nebo „sebrání“ (-nost)?
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 30. 6. 2003
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2003
Celek jako „shromáždění“ nebo „sebrání“ (-nost)?
Samo slovo „shromáždění“ není nejlépe voleno, protože poukazuje na „hromadu“; od dob Hérakleita z Efezu je však celek postaven proti pouhé hromadě (náhodně rozházených věcí) právě díky – dnes bychom řekli – vnitřní sjednocenosti, vnitřní integritě. Co však znamená tato vnitřní sjednocenost či integrita, které Heidegger říká „Versammlung“ a pro niž Chvatík překládá „shromáždění“? Heidegger tak interpretuje základní význam řeckého termínu LEGEIN a LOGOS. LEGEIN – podobně jako latinské „legere“ a německé „lesen“ znamená původně sbírati. To je nepochybně vhodnější slovo, i když příslušné substantivum je málo běžné, téměř nezvyklé: sebranost. Navíc běžný význam slovesa „sebrati“ poukazuje na to, že tu je něco, co leží a je k mání, a co tedy může být zvednuto čili sebráno. (Viz např. Rozina sebranec.) Vhodnost slovesa sebrati však spočívá v tom, že předpokladem sbírání je vybírání, selekce. Na hromadu se shrnuje, „hromadí“, pokud tu existuje nějaký výběr, tak byl proveden ještě předem; naproti tomu sbírat houby znamená je vybírat z lesa, z houštin, vyhledávat i tam, kde nejsou vůbec nebo jen málo vidět. V tom smyslu je každý, i ten nejmenší organismus takovou „sbírkou“, lépe „sebráním“, jehož původně selektivní mohutnost přesahuje naše představy a zejména znalosti. Jakým způsobem poslední kořínky nějaké rostliny vybírají z půdy třeba stopové prvky, je pro nás zatím neznámo a působí to spíše jako kouzelnictví nebo zázrak.
(Písek, 030630–2.)