Text vychází z Hegelovy teze, že to, co je nám známé, není právě proto, že je to známé, ještě skutečně poznáno. Autor se zamýšlí nad povahou mýtu a prostředím, v němž jsme „doma“. Argumentuje, že pouhá obeznámenost s poměry představuje pouze adaptaci na okolnosti, nikoliv jejich hluboké pochopení. Abychom dospěli ke skutečnému poznání, musíme si vytvořit nezbytný odstup a schopnost srovnání. Tento odstup se však netýká pouze vnějších okolností, ale především našich vlastních návyků a způsobů, jakými jsme se světu dosud přizpůsobovali. Skutečné poznání tedy vyžaduje v první řadě kritickou reflexi a kontrolu myšlenkových nástrojů, které k uchopení reality používáme. Teprve druhotně se pak zaměřuje na zkoumání samotného předmětu poznání. Tato metodologická distance je nezbytná pro překonání nekritického uvyknutí a pro dosažení autentického vhledu do podstaty věcí, čímž se rozbíjí bariéra, kterou vytváří pouhá samozřejmost a subjektivní pocit domova v určitém myšlenkovém schématu či mýtu.
Poznání a „obeznámenost“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 11. 7. 2003
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2003
Poznání a „obeznámenost“
Hegel napsal (4603, Ph.d.G., S. 35): „Das Bekannte überhaupt ist darum, weil es bekannt ist, nicht erkannt.“ Každý mýtus se brání proti racionálnímu přístupu tím, že sám racionální přístup je na překážku, abychom se v mýtu zabydlili, abychom v něm byli doma. Ale to je právě to podstatné, že být někde „doma“ znamená jen být na určité prostředí uvyklý. Být na něco zvyklý sice znamená vždy jistou obeznámenost s „poměry“, ale je to jen přizpůsobení okolnostem, nic víc. Rozpoznat pravou povahu oněch okolností, najít způsob, jak je vskutku poznávat, předpokládá nutně nezbytný odstup od nich a srovnání s jinými. A protože nemůžeme být dost dobře „doma“ v různých okolnostech, musíme si osvojit onen odstup, kterým je charakterizováno naše poznávání jiných, cizích okolností, také při kritickém pohledu na okolnosti vlastní, na ty, na které jsme si už zvykli. Onen odstup nespočívá primárně v odstupu od oněch poměrů, nýbrž od toho, jak jsme si na ně zvykli a jak jsme se jim až dosud přizpůsobovali. Skutečné poznání spočívá tedy především na kritické kontrole myšlenkových prostředků, jichž užíváme, a teprve druhotně na přezkoumávání toho, co je poznáváno.
(Písek, 030711–2.)