Tato filosofická stať se podrobně zabývá novým pojetím pojmu "událost" a definuje její stěžejní ontologické charakteristiky ve vztahu k celku světa. Autor zdůrazňuje, že událost musí být chápána jako v čase integrovaný, tedy "časující" celek, který není pouhou mechanickou sumou izolovaných okamžitých stavů. Zásadním a inovativním rysem je integrita událostného dění, v němž jsou počátek, průběh i konec dynamicky přítomny v každém jednotlivém momentu její existence. Událost se sice aktivně vymezuje vůči okolní skutečnosti a ostatním jsoucnům, přesto však vždy zůstává neoddělitelnou a konstitutivní součástí celého univerza. Text dále rozlišuje mezi vnější stránkou události, projevující se jako určitá úroveň složitosti při její faktické realizaci, a její vnitřní ontologickou podstatou. V tomto hlubším smyslu je každá pravá událost interpretována jako věrný obraz univerza, tedy jako mikrokosmos, který v sobě nese strukturu celku. Tato perspektiva tak staví každou událost do pozice základního jsoucna, skrze které lze nahlížet na povahu bytí jako takového.