Tato filosofická stať se podrobně zabývá novým pojetím pojmu "událost" a definuje její stěžejní ontologické charakteristiky ve vztahu k celku světa. Autor zdůrazňuje, že událost musí být chápána jako v čase integrovaný, tedy "časující" celek, který není pouhou mechanickou sumou izolovaných okamžitých stavů. Zásadním a inovativním rysem je integrita událostného dění, v němž jsou počátek, průběh i konec dynamicky přítomny v každém jednotlivém momentu její existence. Událost se sice aktivně vymezuje vůči okolní skutečnosti a ostatním jsoucnům, přesto však vždy zůstává neoddělitelnou a konstitutivní součástí celého univerza. Text dále rozlišuje mezi vnější stránkou události, projevující se jako určitá úroveň složitosti při její faktické realizaci, a její vnitřní ontologickou podstatou. V tomto hlubším smyslu je každá pravá událost interpretována jako věrný obraz univerza, tedy jako mikrokosmos, který v sobě nese strukturu celku. Tato perspektiva tak staví každou událost do pozice základního jsoucna, skrze které lze nahlížet na povahu bytí jako takového.
Událost jako obraz univerza
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 29. 7. 2003
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2003
Událost jako obraz univerza
Pro naše nové pojetí ,události‘ je několik věcí zásadně důležitých. Především je třeba událost chápat jako celek nejen momentální, ale v čase (tedy „časující“). Za druhé je třeba pamatovat, že se událost neděje postupně (v sérii okamžitých ,jsoucností‘), nýbrž v každém okamžiku celá (tj. počátek, konec a kterýkoli okamžik mezi počátkem a koncem události se dějí po celou dobu integrovaného událostného dění). Za třetí je nutno stále pamatovat na to, že událost se sice sama vymezuje proti ostatku skutečností, ale že je zároveň součástí a složkou univerza, tj. že se neděje bez souvislosti s celým univerzem. A za čtvrté je dobré si vždy připomínat, že zjišťovaná jednoduchost nebo složitost události je záležitostí její vnější stránky, tj. její realizace (realizovanosti), zatímco událost v celku je obrazem univerza (jako se kdysi o člověku říkalo, že je mikrokosmem – to platí o každé pravé události, o každém pravém jsoucnu).
(Písek, 030729–1.)