Text se zabývá metodologií hlubokého porozumění myšlení významných autorů a přechodem od reálných předmětů k intencionálním objektům. Autor zdůrazňuje, že po osvojení pojmového aparátu daného myslitele je nezbytné metodicky odlišit pojmy od jejich intencionálních korelátů. Tato distinkce umožňuje badateli získat nezbytný odstup a zaměřit se na stejné objekty pomocí odlišných myšlenkových přístupů, což je základem pojmové restrukturalizace myšlení. Intencionální předměty disponují jistou samostatností, která dovoluje navázat na autorovo "myšlené", aniž by bylo nutné přebírat jeho původní metodické postupy. Klíčovým úkolem je pak posouzení legitimity aplikace těchto myšlenkových schémat na realitu a důsledné rozlišení mezi "logikou" věcí a logikou myšlenkové práce, a to jak autorovy, tak naší vlastní. Text rovněž varuje před častou chybou vyjímání izolovaných formulací z kontextu a jejich subjektivní dezinterpretací pod rouškou věrnosti původnímu autorovi. Metodická kázeň v rozlišování těchto rovin je nezbytná pro autentickou filosofickou práci.
Myšlenka – složitost, roviny: 3. od předmětu ,reálného‘ k intencionálnímu
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 22. 8. 2003
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2003
Myšlenka – složitost, roviny: 3. od předmětu ,reálného‘ k intencionálnímu
Když pronikneme dostatečně daleko do myšlení nějakého významného autora (nebo který za to z nějakých důvodů stoji), takže jsme schopni náležitě rozpoznat a identifikovat jeho pojmovou výbavu, musíme se pokusit metodicky rozlišovat pojmy od jejich (tj. jim příslušných) intencionálních objektů, předmětů. To je zase předpokladem dalšího odstupu, neboť intencionální předměty mají jakousi svou samostatnost, připouštějící možnost zaměřit se k nim také jinými myšlenkovými přístupy. To je ostatně vlastní smysl pojmové restrukturalizace myšlenek a myšlení vůbec, neboť bez pojmů je možné jen rezonování myšlenek a myšlení, ale nikdy zaměření odjinud na týž „objekt“. Za předpokladu, že jsme se už dostatečně obeznámili s pojmovou výbavou sledovaného autora, můžeme přistoupit k rozboru jeho intencionálních objektů, neboť se nyní můžeme odvážit vlastní myšlenkové práce nezávisle na myšlenkové práci sledovaného autora. V jistém smyslu jde tedy o jakési navazování na jeho myšlené, což nemusí znamenat nutně navazovat na jeho způsoby myšlení (natož je napodobovat). Pokud záměrem vytvoření takových intencionálních předmětů bylo vystižení (postižení) předmětů „reálných“, máme tak možnost posoudit legitimnost takového uplatnění myšlenkových modelů a schémat na „realitu“. Značně náročnou prací je pak odlišit „logiku“ věcí od „logiky“ myšlenkové práce jednak autorovy, jednak naší. Bohužel častým prohřeškem je vyjímání izolovaných „myšlenek“ (resp. spíše formulací) a jejich výklad ve vlastním duchu, avšak jako by šlo o výklad v duchu autorově.
(Písek, 030822–3.)